Možná by došlo k tomu nejhoršímu, kdyby jednoho večera chudý švec neobdržel místo peněz za opravu střevíců od neznámého starce místo peněz útlý svitek papírů. A možná, že by se nezachránil ani malý David, který se tolik bál té hrůzy, která je všechny obklopuje. Svitek jim oběma zachrání život, ať už se kolem děje cokoli…
Nový román plodného spisovatele, scenáristy a výtvarníka Jana Kameníčka se v tom nejlepším slova smyslu vymyká z jeho dosavadní tvorby. Jde o impresi, podobenství, které velice výstižně zachycuje dusivou atmosféru pandemického uzavření v našich těsných místech. Těsných bytech, hlavách a zvyklostech. Jak už napovídá motto: To, co je pro jednoho dobro, pro druhého může být tím největším trestem. A
Všechny pochybnosti se jednou stanou zdánlivými, uvozuje ve svých navýsost poetických vzpomínkách Jan Kameníček. I pochybnosti o sobě... Známe své příbuzné? Známe svou rodinu? Její přátele a místa našich setkávání? Chceme vědět i to, co by se nám nemuselo líbit? Jaké to je setkat se se svou dávno zesnulou tetou a hovořit s ní o rodinných klanech? Jaké to je zůstat sám v rodném domě, který
Soubor Procity mapuje literární vývoj českého spisovatele Jana Kameníčka, jehož tvorba byla výrazně ovlivněna studiem na konzervatoři a celoživotním vztahem ke klasické hudbě. Nikdy nekončící hledání, opakované kladení otázek po smyslu života, jež bývá občas přerušeno nečekaným únikem mezi tóninami dur a moll k dodekafonii, spoutané pouze prolínajícími se slovy bez jakéhokoli řádu, bez