V klinické praxi je nutné umět se uvážlivě a zároveň přiměřeně rychle rozhodovat. Tato dovednost nabývá svého významu zejména při diagnostice pediatrického pacienta, kde čas hraje zásadní roli nejen v akutních situacích, ale vzhledem k vyvíjejícímu se organismu i při neakutních problémech, kdy opoždění diagnózy může neodvratně poškodit pacienta v pozdějším věku. Rozhodovací algoritmy se však