Nejstarší z velkých básnických skladeb anglické literatury vznikla patrně na přelomu osmého a devátého století v anglosaské Anglii (jejíž dějiny se tradičně rámují lety 449–1066) a dochovala se v jediném rukopisu z doby kolem roku 1000. Děj skladby vyrůstá ze starogermánských lidových pověstí a využívá motivů z mýtů i povětšinou ústně předávaných hrdinských písní (řada z nich se objevuje i v
Kalevala (1849), nejzralejší plod finského národního obrození a sběratelského i básnického úsilí filologa a folkloristy Eliase Lönnrota, náleží k základním textům světové epiky a nabízí fascinující vhled do světa archaické a žánrově mnohotvárné (ugro)finské lidové slovesnosti. Kniha přináší krom překladu Kalevaly z pera spisovatele Josefa Holečka (1894) i kritický komentář k němu a dále studii o