Poslední svazek souborného díla Souborné dílo Jana Balabána, jednoho z nejvýznamnějších českých autorů posledního dvacetiletí, vrcholí svazkem sdružujícím jeho texty publicistické. Tato oblast tvoří nejméně známou, avšak neméně fascinující část Balabánovy tvorby. Do širšího povědomí se dostaly autorovy jadrné sloupky, jež psal v letech 2008–2010 pro týdeník Respekt, avšak rozhovory, které
Krátké prózy Jana Balabána se odehrávají v současnosti, ale nestrádají publicisticky sezónní aktuálností; lokalizovány jsou více či méně čitelně do moravsko-slezských končin, nesvazují je však regionalistická připoutání. Po přečtení povídek Uršula, Kolotoč, U komunistů, Kluk nebo Hořící dítě zůstáváme v ustrnutí: obyčejní lidé, obyčejné děje, ale zcela neobyčejné vystižení toho, co se odehrává v
Souborné vydání delších próz jednoho z nejvýznamnějších českých autorů posledního dvacetiletí. Jan Balabán a jeho Romány a novely balancují na hranici mezi povídkou a románem. Postavy v jeho povídkových souborech se vracejí a situace, v nichž se ocitají, tvoří rozsáhlejší a komplikovanější příběhy. A naopak děj románů se rozvolňuje do epizod, z nichž každá jako by mohla žít též vlastním
Souborné vydání povídkové tvorby jednoho z nejvýznamnějších českých autorů posledního dvacetiletí. Povídky nedávno zesnulého Jana Balabána patří ke klenotům české literatury, a to nejen podle kritiky, ale především podle čtenářů. Svazek obsahuje povídky z knih: Středověk Prázdniny Možná že odcházíme Jsme tady a několik povídek nezařazených.
Smrt zpozorní naše životy. Ústřední událostí posledního románu Jana Balabána je umírání a smrt člověka, jeho vlastním vnitřním dějem je ovšem náročné hledání života. Nebot ten se ve své hloubce vždy musí teprve najít. Teprve znovu vynaleznout. Všichni jsme v jistém smyslu podobni postavám z toho podivuhodného, přelévavého příběhu Jana Balabána, plného rozhovorů a samomluv i tich. Příběhu, ve
Možná od dob Jana Čepa chyběl české literatuře spisovatel, který by v krátké povídce dokázal zachytit pomíjivé nálady chvíle; líčením zdánlivě nevýznamných událostí rozkrýt celá dramata lidských osudů. V únavě zpřetrhaných spánků, použitých věcí a odmlčených lidí, hluboko v povídce, se vždy něco pohne. Od zbytečného k marnému. V tom druhém se dá poněkud žít. říká o Balabánových povídkách kritik