Válka nás děsí – a přesto nás nepřestává fascinovat. Je odvěkým tématem mýtů, dějin i osobních příběhů. Přináší zkázu a mnoho utrpení, ale svým aktérům i obětem mnohdy skýtá intenzivní, téměř opojný pocit vlastní existence. Je to jeden z nejděsivějších fenoménů dějin lidstva, ale zároveň je s nimi neoddělitelně spjatá – a dost možná odhaluje i významné aspekty lidského bytí a skutečnosti vůbec.
Kniha Duše a sebevražda jungiánského psychoterapeuta Jamese Hillmana je brilantní studií o vzájemné provázanosti života a smrti. Přináší nové, neobyčejně podnětné pohledy nejen na problém smrti i sebevraždy, ale i na základní metodologické problémy moderní psychoterapie, a to ve vyhraněné konfrontaci medicínského a ryze analytického přístupu k tomuto fenoménu. Autor se nejprve zamýšlí nad
Po klasicích Sigmundu Freudovi a C. G. Jungovi přichází James Hillman s originálním pohledem na sny a práci s nimi. Vychází z klasických teorií, ale netradičně je obohacuje o nový přístup čerpající z poetiky mytologie. Spojuje sny zejména s temnou stránkou duše, s jejími představami a stíny, s obrazy smrti. Hillmanovým řešením v přístupu ke snu je především odvaha k imaginativní, poetické,
Tato kniha pojednává o utváření duše. Pokouším se v ní vytvořit psychologii duše, napsat esej obsahující novou vizi psychologie z hlediska duše. Jde tudíž o knihu staromódní i radikálně novátorskou, protože se vrací ke klasickým pojetím duše, zároveň však prosazuje myšlenky, o nichž současná psychologie ještě ani nezačala přemýšlet. Duši nemůžeme porozumět jen prostřednictvím psychologie, a proto
Dvě průkopnické eseje známého psychologa Jamese Hillmana (1926-2011) posouvají archetypální psychologii novým směrem: ke světu. Ukazují nám, že k tomu, aby se obnovila imaginativní síla srdce a jeho odvaha, musíme duši světa obsažené ve všech věcech věnovat stejnou pozornost jako duši lidské. Po česky vydaných knihách Duše a sebevražda, Sny a podsvětí a Klíč k duši nám tyto eseje ukazují cestu k