Práce mapuje období let 1902 – 2002 v plzeňských divadlech, podává souhrnný přehled shakespearovských inscenací a poukazuje na jejich umělecká pojetí. Analýza vychází ze vzájemného vztahu mezi dramatickým textem, jeho jevištní interpretací a recepcí publika. V kontextu po sobě následujících časových období, která charakterizuje odlišný přístup šéfů činohry, jsou inscenace hodnoceny z hlediska