Luize je čtrnáct a připadá si jako omyl. Matka ji považuje za přítěž, otec, který od rodiny odešel, se jí jednou ročně připomene narozeninovým emailem. Žije ve městě Hrob a její matka má jasno – musí odtamtud pryč. Když se Luiza ocitne na zásadním rozcestí svého života, je zařazena do programu Recyklace mrtvých osobností, kde i zemřelí mohou být užiteční. Najednou ji začnou provázet Stalin a
Automobilová nehoda, při níž hlavní hrdinka Anna narazí do betonového odpadkového koše v majetku hlavního města Prahy, způsobí dvě věci. Uvědomí si, že žije tak pohodlně, až přestala vnímat detaily kolem sebe. A zjistí, že naprosto o nic v životě neusiluje. Před sebou vidí jenom dvě možnosti, buď to změní, nebo ne. A ona se znovu rozhodne skočit. Závěrečná část zábavné trilogie o jedné obyčejné
Anna - nosí kabát po babičce, spí ve spacáku ve sklepním bytě, jehož výhled z okna nenabízí víc než kotníky kolemjdoucích a psí zadky. V kufru má svetry proti listopadovému chladu, dopisní papír a srolovaný příbor v utěrce, jako když byla malá a jezdila s rodiči stanovat. Z rodné vesnice do hlavního města přijela proto, aby zjistila, jestli pořád ještě utíká od minulosti, nebo si už plní své
Neuměla šplhat. Chtěla být prodavačkou jako teta Bedřiška s velkýma prsama. Nenáviděla kostel, do kterého musela chodit, a nechtěla vodit svého bratra do školky, protože byl tlustý a do punčocháčů jí s ním museli pomáhat ostatní. Měla ráda knížky a nechápala, proč ostatní ne. Měla jiné zapínání na školní aktovce a myslela si, že to je ten důvod, proč jí do její oblíbené knížky malují kosočtverce.