Max Kanarfogel dostane dopis. Přítel ho žádá, aby přijel do Vídně. Nutně s ním potřebuje mluvit. Blíží se cosi neblahého. A má se to stát v Praze. Pokud k tomu dojde, bude to mít katastrofální následky. Mohou dva sváteční kabalisté zabránit něčemu, o čem mají tak málo informací? A jak s celou věcí souvisí zlověstné vrčení, děsící žižkovskou mládež? Jde o pouhou hysterii, mámení smyslů, anebo
Soubor devíti komorních povídek. Časový oblouk klenoucí se jako duha od sovětské okupace naší země v roce 1968 přes pohřeb Václava Havla po covidovou současnost tvoří dějinné pozadí groteskně-melancholických příběhů. Ačkoli je život často fraška, občas - na zlomek vteřiny - probleskne vyprávěním paprsek něčeho, co nás možná přesahuje… Ale jisté to není. A jak by taky mohlo, když se nám možná
Hned v úvodu této vtipné, ale i dojemné perestrojkové „road-movie“ definuje dvacetiletá Róza svůj osudový plán zcela jasně. Musí „najít Ostraváka a přiznat, že ho miluje“. V tu chvíli ještě netuší, jak těžký úkol to bude… Novela o krátké prázdninové cestě není jen příběhem čtveřice hlavních protagonistů. Je také originálním zrcadlem doby, zdánlivě ještě stejně nehybné jako hladina českých rybníků.
Helena Součková, an eight-year-old schoolgirl in a small provincial town, deals not only with the uniquely dismal side of life in communist Czechoslovakia, but also with more than a few universal issues, like death, school dinners, guilt, obtuse teachers, betrayal, love, Jewishness, annoying little brothers, almost absent fathers, cruel classmates, bogus adults, eerie daydreams and nightmares
Druhá samostatná sbírka Ireny Douskové je silná. Čím? Kondenzovanou melancholií, úsečnou obrazivostí, jazykově vzrušujícím pátráním v skulinách osobní a kolektivní paměti i přesně dávkovanými poměry racionálního a intuitivního psaní: „Odevšad táhne / Zašel na jedno / Psi štěkají / Stara panna jde dál“. Milan Ohnisko
Navazuje na úspěšnou audioknihu Hrdý Budžes Prvotinou Goldstein píše dceři započala autorka Irena Dousková řadu populárních knih se silnými autobiografickými rysy – Hrdý Budžes, Oněgin byl Rusák a Darda. Otec hlavní hrdinky Helenky Součkové, zde zvané Klára Kalousková, Freistein, zde nazvaný Goldstein, odešel počátkem šedesátých let do Izraele. Celých dvacet čtyři let se snažil zapomenout na
Tato próza patří do subtilnější, neautobiografické linie autorčiny tvorby. Pozoruhodný je už samotný syžet: poslední měsíce nemocného Jaroslava Haška na Lipnici. Medvědí tanec však není jenom jeho příběhem, ale také bohatě strukturovaným portrétem doby. Píše se rok 1922 a my se ocitáme ve venkovském světě, kam se Hašek uchýlil, aby dopsal své životní dílo. O Švejkovi sice padne pár zmínek, ale
Po bestselerech Hrdý Budžes a Oněgin byl Rusák přichází závěrečná část autorčiny volné trilogie Darda. Čas železnou oponou trhnul, takže žákyni a v téže h(n)usákovské realitě dospívající gymnazistku Helenu potkáváme nyní jako vdanou ženu, matku dvou dětí. Ačkoli se dobové kulisy proměnily, na lepší svět to kupodivu zase nevypadá. Namísto krize normalizace je tu krize středního věku. A když už
Chcete se zasmát, zastydět a zavzpomínat? Prvními roky husákovské normalizace, tak jak se v řadě komických i méně veselých příhod a situací promítala do života dětí i dospělých z jednoho okresního města, nás v této knize provází bystrá, leč přiměřeně naivní žákyně druhé třídy ZDŠ v Ničíně Helenka Součková. Po mimořádném ohlasu vychází kniha v novém vydání a zároveň byla úspěšně uvedena jako
Volné pokračování bestselleru Hrdý Budžes. I Oněgin byl Rusák chytí za srdce každého, kdo má v živé paměti prapodivně popelavou dobu husákovské normalizace, tak čtenáře, který onen čas znají už jen zprostředkovaně.