H. M. Enzensberger v básnické sbírce Fúrie mizení prohlubuje svoje skeptické postoje vůči technickému a společenskému pokroku, vůči velkým ideám a ideologiím, přičemž reflektuje civilizační šum, postupující entropii, děsivou všednodenní šeď. Autor přiblížil rytmus mluvené formě, položil důraz na maximální věcnost, a přitom zůstával důsledným jazykovým komponistou a montérem. Básnické Já zde není
Dvanáctiletý Robert nesnáší svého učitele matematiky, protože ten nechává své žáky řešit nudné úlohy a ještě ke všemu jim zakazuje používat kalkulačku. Ale potom Robert potká ve snu Číselného čerta, který jako zázrakem vzbudí jeho zájem o tento předmět. Představí mu s vtipem a šarmem svět, ve kterém čísla mohou fascinovat a udivovat a ve kterém matematika není tak bezútěšná, jak si mnozí z nás
Mauzoleum patří k ústředním a ojedinělým dílům německé poezie. Třicet sedm Enzensbergerových balad pojednává o rozporuplnosti pokroku, o procesu trvajícím celá staletí, jehož významné, tragické, komické i absurdní problémy na nás dopadají dodnes. Text radikálně ruší tradiční představu o poezii jako tvorbě „krásného zdání“ a simuluje vědecký jazyk i myšlení, aniž se však zříká umělecké volnosti
Enzensbergerova básnická skladba poprvé vyšla v roce 1978 v nakladatelství Suhrkamp. Zánik Titaniku vychází z pradávného alegorického obrazu světa jako lodi. Enzensberger však tuto alegorii posouvá dál, a to už tím, že ji přenáší na legendární zaoceánský parník, který se stal pochmurným symbolem moderní doby. Postupná zkáza představuje průchozí gradační osu díla: První zpěv otevírá skladbu