Perecova novela Co je to tam vzadu na dvoře za kolo s chromovanými řídítky? (1966) vychází z oulipovské tradice „potenciální literatury“ a na první pohled se vyznačuje rozvernou hravostí, jazykovou komikou i formální vytříbeností. Čtenářovu pozornost neudržuje ani tak příběh, líčící peripetie vojína s nezapamatovatelným jménem, jehož nejdramatičtější momenty autor rozmělní opakováním
Perecův román W aneb Vzpomínka z dětství (1975) kombinuje dva zdánlivě nesouvisející texty: autobiografické vyprávění o životě malého chlapce za nacistické okupace a popis fiktivního ostrova poblíž Ohňové země, ovládaného a řízeného všudypřítomnými zákony sportu. Dokonalá organizace této „ideální společnosti” postupně degraduje před očima čtenáře v dystopický obraz nelidského pekla. Obě textové
Příběh mladého Pařížana, neúnavného nočního chodce městem spletitých ulic, velkých bulvárů a rozbitých předměstí, Muž, který spí (1967) napsal Georges Perec jako líčení osobní krize, jejíž řešení tehdy spatřoval v lhostejnosti a v netečném pozorovatelství. Skutečnost osobní proměny, v níž je nakonec odumření a lhostejný klid jen jednou z etap, zachytil s velkou jazykovou vytříbeností a bravurou.
Autor fenomenálního románu Život návod k použití zkoumá možnosti psaní a četby, meze čitelnosti. Podobně jako v jiných dílech si Perec stanovil nějaký formální systém, v jehož rámci se pohybuje. V tomto případě jde o organizační schéma podniku, jehož plánek je připojen v úvodu knihy. Perec rozebírá všechny možné (a často zhola nemožné) eventuality, jež mohou nastat ve chvíli, kdy úředník