Musí velký básník prožít velké trauma, aby se rozepsal? V případě Franze Wurma tomu tak bylo. Jako dítě za války doslova ztratil svou rodnou řeč. A když ji postupem času nacházel — v anglické podobě u pěstounů — nacházel ji ve formě básní, hudebních básní, jeho nadšení pro hudbu se do nich jednoznačně vepsalo. Jeho poezie vytváří „děje“ přímo z jazyka, už v něm hledá a pátrá po vyjádření vztahu,
Poéma Král na střeše čítá ke dvěma tisícům veršů a vznikala v polovině sedmdesátých let v Izraeli, kde Franz Wurm tehdy pobýval. Na díle autor pracoval ještě další desetiletí, poprvé báseň vyšla až v roce 1997 ve švýcarském nakladatelství (Frauenfeld, Waldgut). Kniha vychází v zrcadlovém vydání obsahujícím německý originál a český překlad. Král na střeše oplývá jinak rozvinutou jazykovou
Franz Wurm patří k poslední generaci německy píšících autorů, jejichž kořeny jsou neoddělitelně spojeny s českou kulturou i s atmosférou a mytologií Prahy. Narodil se roku 1926, Prahu nakvap opustil roku 1939 a po deseti letech v Anglii na půlstoletí zakotvil v Curychu, odkud si na konci šedesátých let na dva tři roky odskočil opět do Čech, pak na rok do Izraele; nyní žije v italskošvýcarské