„Když se ohlédnu za svým dětstvím, divím se, jak se mi vůbec podařilo přežít. Bylo to samozřejmě mizerné dětství: šťastné dětství vám za to skoro nestojí. Horší než obyčejné nešťastné dětství je nešťastné irské dětství, a ještě horší je nešťastné irské katolické dětství.
Čtenáři slavného románu Andělin popel se ve volném pokračování dozví, jak to s tím popelem vlastně bylo. Autor, nesoucí v sobě všechny bolesti irského Limericku, plného chudoby, nemocí i rodinných tragédií, odchází do Ameriky, aby se na Manhattanu potýkal s novými problémy, rozpolcen touhou po vzdělání a nezbytností se uživit.
„Když povídám lidem, o čem je ta kniha, říkám obvykle, že je o jedné irské rodině a o jednom otci, který pije, a že spousta lidí v ní umírá na různé nemoci a že je to opravdická legrace…“ Čte David Novotný a Josef Somr Rozhlasová nahrávka z roku 1996.
„Když se ohlédnu za svým dětstvím, divím se, jak se mi vůbec podařilo přežít. Bylo to samozřejmě mizerné dětství: šťastné dětství vám za to skoro nestojí. Horší než obyčejné nešťastné dětství je nešťastné irské dětství, a ještě horší je nešťastné irské katolické dětství.
“A miserable childhood is bad enough. A miserable Irish childhood is worse. But a miserable Irish Catholic childhood is the worst of all”.
