François Furet věnoval většinu svého badatelského života dějinám Francouzské revoluce. Systematicky se přitom pokoušel rozrušit ve Francii dominující marxistický revoluční koncept, jenž viděl příčiny a projevy revoluce pouze v sociální rovině, a předložil alternativní výklad dlouhého revolučního století s důrazem na kulturní a politické proměny francouzské společnosti. V 90. letech 20. století
Období romantismu patří mezi ta, která nejvýrazněji zformovala politický, sociální a kulturní profil dnešní Evropy. Ač trváním nedlouhá, zapsala se tato epocha revolucí, velkých utopických projektů i jejich troskotání, vzestupu nacionalismu a formování dnešních národních států – Německa a Itálie –, i významných počinů vědeckých a uměleckých, hluboko do evropských dějin. Kolektiv předních
Základní, synteticky pojatá studie nedávno zemřelého francouzského historika, jenž svými úvahami o moderních dějinách zásadním způsobem proměnil myšlení o posledních staletích Evropy. Knihu Francouzská revoluce lze charakterizovat jako propracovanou syntézu zrodu nové Francie na přelomu 18. a 19. století. Jejím ústředním tématem samozřejmě nejsou mnohokráte popsané politické dějiny francouzské
Základní, synteticky pojatá studie francouzského historika, jenž svými úvahami o moderních dějinách zásadním způsobem proměnil myšlení o posledních dvou staletích Evropy. Knihu Francouzská revoluce lze charakterizovat jako propracovanou syntézu zrodu nové Francie na přelomu 18. a 19. století. Jejím ústředním tématem samozřejmě nejsou mnohokráte popsané politické dějiny francouzské revoluce, nýbrž
Monumentální esej přímo inspirovaná pádem komunismu je ideovou i skutkovou bilancí komunismu ve 20. století, je zamyšlením nad abstraktní univerzálností komunismu a jeho konkrétním ztělesněním v dějinách. Autor se zamýšlí nad imaginárním vztahem lidí 20. století ke komunistické ideji.