Výber z vrcholného diela talianskeho básnika Francesca Petrarcu, ktorý prináša autorovu neriešiteľnú dilemu medzi láskou k žene a smädom po Bohu. Básne v preklade Karola Strmeňa dopĺňajú krehké ilustrácie výtvarníčky Doroty Sadovskej.
317 sonetů Franceska Petrarky je významnou součástí Zpěvníku (Il Canzoniere) italského básníka, ovlivněného tradicí provensálských trubadúrů, od nichž převzal kult lásky k vysněné bytosti a záslužné služby dámě. Franceskova paní Laura žijící v Avignonu je vdaná a má děti, básník ji však adoruje a v množství variant zpracovává oboustranný vztah, který vyústí roku 1348 po vypuknutí moru v milenčinu
Slavný italský básník a prozaik Francesco Petrarca (1304–1374) bývá považován za otce renesančního humanismu. Jedním z rozhodujících momentů jeho života se stalo jeho setkání s krásnou Laurou, do níž se platonicky zamiloval a jež se mu stala mohutnou inspirací – podobně jako dříve Beatrice Dantovi. Lauře věnoval Petrarca řadu svých veršů, procítěné kancony či sonety Lauře představují snad
„Dnes jsem vystoupil na nejvyšší horu zdejšího kraje, kterou po zásluze nazývají Ventosus, tj. Větrnou. Učinil jsem to z pouhé touhy spatřit tuto slavnou výšinu.“ Těmito slovy se počíná líčení slavného italského básníka jeho příteli Francesku Dionigimu v listě, který jeho autorovi vynesl značně nadsazený titul „otce alpinismu“. I když rámcem