Pantagruel, „první arcidílo moderní komičnosti“ (F. X. Šalda) líčí svéráznou cestu hlavní postavy za poznáním. Stavba románu poskytovala autorovi spoustu příležitostí k satiře na všechny oblasti soudobého života a středověkého myšlení, jako byly scholastická teologie a logika, mnišství a katolická askeze, protestantské puritánství i doznívající rytířství, kromě toho je i parodií na soudobou
Pojednání o případném pití vína, totiž velikém & ustavičném, pro potěchu ducha & těla & proti všelijakým chorobám oudů zevnitřních i vnitřních, sepsaná ku poučení & užitku brachů mokrého cechu mistrem Alcofribasem, vrchním číšníkem velikého Pantagruela. Chvalozpěv "pro potěch ducha" pijáků šestnáctého století i ochmelků dnešních v nejčistší tradici rebelaisovské výsměšné komiky. Doplněno