Na Podroklanské mýtině dnes už nestojí Roklanská hájenka, kterou nechali postavit lesní zřízenci knížete Schwarzenberga pro své zaměstnance, prázdnotou zeje i vodní nádrž, kterou dřevaři používali pro splavení vytěženého dřeva. Z Roklanské hájenky, kde se vystřídalo několik generací dřevařů s rodinou, nejsou vidět ani základy. V srdci Šumavy dnes dominuje Roklanská chata. Postavili ji pro hajného
Knihu jsem napsala proto, abych všem milovníkům Šumavy a svým dětem a vnukům, ukázala, jak vypadala Šumava před a po válce a jak byla přetvořena, když se budovala Lipenská přehrada. Chtěla bych vás pozvat do míst mého dětství a dospívání, kde jsem byla svědkem zániku celých vysídlených vesnic. V Dolní Vltavici, osídlené jen zčásti, žili obyčejní lidé, slavily se svatby, narozené děti
Erika Zemanová čerpala pro svou knihu ze svých vzpomínek ipamětí svých rodičů na život prožitý vChlumci, Žandově aDolní Vltavici. Ke vzpomínkám rodičů připojili vzpomínky zlet válečných ipoválečných také chlumečtí pamětníci. Bylo to těžké období pro všechny. Časy se změnily a nastala nová doba. Zážitky těch, kteří museli po ukončení druhé světové války opustit své domovy, nejsou radostné, ale
Lesní samoty přímo v srdci Šumavy mají své kouzlo jak v letních, tak v zimních slunečných dnech. Příroda je drsná, vrtkavá, ze zimního slunečního svitu se do půl hodiny promění v běsnící sněhovou vánici. Stále stejné kouzlo má i podroklanská mýtina, na které stávala Roklanská hájenka. Nikdo už nevěří, že v tak odlehlém koutě Šumavy dokázali žít lidé po celý rok bez dnešních technických