V malém sanatoriu vysoko ve švýcarských horách svede náhoda dohromady dva hráče se smrtí – křehkou, krásnou, ale nevyléčitelně nemocnou dívku Lillian a stárnoucího automobilového závodníka Clerfayta, který přijel navštívit přítele. Lillian odmítá pomalé umírání pod přísným lékařským dozorem, a tak přijme Clerfaytovu nabídku a hluchá k varování odborníků i přátel opouští sanatorium a odjíždí s
Robby, Otto a Gottfried se stali přáteli na život a na smrt během první světové války. Jako demobilizovaní vojáci neměli v poválečném rozvráceném a vyhladovělém Německu život o mnoho lehčí. Kamarádství jim však pomáhá obstát v boji o holé živobytí a dokážou se postarat i o dívku jednoho z nich, když ztratí zaměstnání a těžce onemocní. Kamarádství je to jediné, čemu dobrému je válka a
Koncentrační tábor Mellern slouží jako odkladiště vězňů – převážně Židů, kteří v důsledku tělesné slabosti již nejsou schopni práce. V nelidských podmínkách, špíně a o hladu, navíc pod kuratelou bezcitných fašistických katanů tady na sklonku války „přežívá“ dvanáct „veteránů“, obklopených řadou nově příchozích zbídačelých kostlivců. Téměř všichni již ztratili svou osobnost, minulost a
Erich Maria Remarque (vlastným menom Erich Paul Remark) sa narodil v roku 1898 v Osnabrücku ako syn kníhkupca. Z učiteľského seminára musel odísť na vojnu, po jej skončení bol obchodníkom a novinárom a od roku 1929 žil v zahraničí. V roku 1931 sa usadil vo švajčiarskom meste Ascona, po nútenom odchode z krajiny o dva roky neskôr sa presťahoval do New Yorku, kde získal americké občianstvo. Zomrel
Vo švajčiarskom sanatóriu Bella Vista bohatí pacienti bojujú so zákernou pľúcnou chorobou. Všetci až do poslednej chvíle živia v sebe nádej na uzdravenie – aj mladá Lillian Dunkerqueová. Keď sa však nečakane dozvie pravdu o svojom zdravotnom stave, rozhodne sa okamžite odísť zo sanatória. Už nechce byť pacientkou, chce sa cítiť ako žena a vychutnať posledné mesiace, prežiť ich naplno. Spolu s
Zaslíbená země je poslední román, na němž autor pracoval před svou smrtí v roce 1970. Podobně jako v některých dalších knihách se i v tomto nedokončeném díle věnuje tematice německých uprchlíků za druhé světové války, které fašisté donutili k emigraci. Děj se odehrává ve Spojených státech, „zaslíbené zemi“, v níž za války našla útočiště řada Evropanů, ať už Židů nebo jiných osob nepohodlných
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou táhli na jatka války, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce ale mrzačí celé generace,
V tomto románu se Erich Maria Remarque jakoby vrací ke své prvotině Na západní frontě klid. Děj se však odehrává o dvacet let později, v době, kdy nacistické Německo rozpoutalo druhou světovou válku a po počátečních úspěších je tlačeno spojeneckými vojsky zpět. Autor vypráví příběh mladého německého vojáka na frontě, během dovolené doma a po opětovném návratu do bojové linie. Jen krátce – během
Paulovi Bäumerovi a jeho spolužákům z gymnázia je osmnáct let a jejich další kroky nesměřují na univerzitu, ale do zákopů první světové války. Učí se krýt před střelbou, kterak rozpoznat granát od šrapnelu, jak postupovat při plynovém útoku, učí se pohřbívat své kamarády, učí se přežít. Nestudují, nečtou, nepíšou básně, nechodí na schůzky… zajímá je, jestli mají dobré boty a plné břicho, protože
Německý emigrant Josef Baumann-Schwarz vypráví příběh své velké životní lásky člověku, kterého náhodou potká v lisabonském přístavu, posledním útočišti těch, kteří prchají před Hitlerem na Západ. Instinkt pronásledovaného mu napovídá, že neznámý je stejný štvanec jako on. Musí někomu vylíčit svůj příběh, aby přetrval, aby se uchoval obraz jeho zemřelé ženy, protože se obává, že jeho vlastní paměť
Paříž v předvečer vpádu nacistických vojsk Německý emigrant, antifašista doktor Ravic, vynikající chirurg, zde může vykonávat svou profesi pouze ilegálně. Žije bez dokumentů, ze dne na den, pronásledován úřady, a má už jen jedinou touhu: najít gestapáka, který kdysi dohnal k smrti jeho snoubenku. Střetnutí s ním i Ravicův plán odplaty, stejně jako osudové setkání s Joan Madouovou, která je jako
Autor se zabývá osudem německých emigrantů v Americe na sklonku 2. světové války. Hrdinou románu je novinář Robert Ross, antifašista, který prošel koncentračním táborem i kriminály v západní Evropě. V Americe najde pomoc u německých emigrantů. Živí se jako pomocník obchodníka s obrazy, později pracuje v Hollywoodu jako poradce při natáčení protinacistických filmů. Prožívá velkou osudovou lásku k
Jeden z nejangažovanějších autorových románů vznikl jako odezva na politické události v Evropě třicátých let, jako obžaloba nacistického totalitního režimu v Německu. Pranýřuje v něm fašismus ve všech jeho projevech a současně nastavuje pravdivé zrcadlo i tehdejším západoevropským vládám a jejich farizejskému jednání. Děj nás zavádí do autorovi dobře známého prostředí německých emigrantů, kteří
Stigma války, stopy dávných utrpení, dlouhá léta po 1. světové válce stále živých, se zjevují lidem válkou vykořeněným mnohdy tiše, jindy zase velmi dramaticky. Tak lze shrnout šest krátkých povídek E. M. Remarqua v této útlé knížce. Byly napsány krátce po vydání autorova nejslavnějšího díla Na západní frontě klid a vyšly v americkém časopisu Collier´s Weekly v letech 1930 a 1931. Tyto takřka
Robby, Otto a Gottfried se stali přáteli na život a na smrt během první světové války. Jako demobilizovaní vojáci neměli v poválečném rozvráceném a vyhladovělém Německu život o mnoho lehčí. Kamarádství jim však pomáhá obstát v boji o holé živobytí a dokážou se postarat i o dívku jednoho z nich, když ztratí zaměstnání a těžce onemocní. Kamarádství je to jediné, čemu dobrému je válka a
Německo po 1. světové válce zaplavila vlna inflace, mnohé ožebračila, jen málokomu přinesla zisky. Invalidní váleční veteráni se na ulicích potkávají s prvními ozbrojenými skupinami hnědých košil. Ludvík Bodmer, bývalý učitel, nyní zaměstnanec firmy s náhrobky, varhaník v kostele ústavu pro choromyslné a básník, bojoval na frontě a válka ho notně poznamenala. Nyní hledá smysl života, protože
Cesta zpátky volně navazuje na nejslavnější autorův román Na západní frontě klid z první světové války. Vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 přímo ze školních lavic s naivním nadšením táhli na válečná jatka, odkud se hrstka těch, co unikla smrtícím granátům, vrátila zcela zničena na duchu i na těle. Mladí lidé, vedení svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností vůči