Ve městě Sighetu, jež za války obsadilo Maďarsko, prožívá Elie dětství ve zbožné židovské rodině. Lidem se zdá, že válka je kdesi daleko a že dřív než nacisté tady budou Rusové. Na jaře 1944 ale přijdou Němci a v krátké době deportují Židy do vyhlazovacích táborů. Elieho rodina se dostává do osvětimského pekla: „Kousek od nás stoupaly plameny z nějaké jámy, gigantické plameny. Něco se tam
„Mojím rozprávaním Noc som chcel poukázať na koniec, na zavŕšenie udalosti. Všetko smerovalo ku koncu – človek, dejiny, literatúra, náboženstvo, Boh. Neostávalo nič. Jednako je noc novým začiatkom.“ (Elie Wiesel) Noc je rozprávanie o skúsenosti dospievajúceho ortodoxného chasidského žida, ktorého ilúziami, vierou v Boha, dôverou v človeka a v seba samého otrasie holokaust.
Román známého spisovatele, nositele Nobelovy ceny, se odehrává z velké části v současném New Yorku v ordinaci psychoanalytičky, i když zasahuje do minulosti a je v určitém slova smyslu i dílem historickým.
Wieselovy memoáry mají několik vyprávěcích pásem, střídajících se s velkou pestrostí. Hlavní těžiště leží ve zprávách o stavu světa, tak jak jej autor zažíval na četných cestách do zahraničí a jak k němu doléhaly ohlasy světových událostí. Druhý proud tvoří reflexe vlastních osudů a literární činnosti, prokládané talmudickými úvahami o všech podstatných věcech člověka i lidstva. Wieselovy Paměti
Autobiografické svědectví známého myslitele, nositele Nobelovy ceny míru za rok 1986. Příběh Židů deportovaných z autorovy rodné vesnice - rumunského Sighetu - do Osvětimi.
Noc Elie Wiesela je první knihou románové trilogie Noc, Úsvit a Den. Vedle děl Primo Leviho a Deníku Anny Frankové je kniha považována za jeden z pilířů literatury o holocaustu. Na rozdíl od Úsvitu a Dne, jež jsou literární fikcí, popisuje román Noc vlastní zážitky autora – mladého ortodoxního Žida, pocházejícího z rumunského města Sighetu Marma?iei v Transylvánii. V roce 1944 byl s rodinou