Myslíte si, že po smrti dojdete klidu? Ne, když budete mít smůlu. Já ji měla. Překvapivě. Místo odpočinku jsem se dočkala bandy vyšinutých smrtek, které si svůj čas mezi sbíráním duší krátí vztahovými peripetiemi, za něž by se nemuseli stydět ani hrdinové telenovel, dramatů, tragédií a tragikomedií všeho ražení. Abych se v posmrtném životě nenudila, začaly se mi rozvíjet schopnosti, se kterými
Zavítejte do Ruin, domova smrtek, kde je život překvapivě skoro normální — jen s trochou více papírování a vztahových dramat, než by si kdokoliv přál. V rámci druhého roku v naší posmrtné komunitě vás čekají rovnou dvě průvodkyně. Emu, první průvodkyni, už znáte. A kdo jsem já? Anna, smrťácká empatička, která se po všem, co prožila, mužům raději vyhýbá. Jenže letos jsem se rozhodla, že přestanu
Zavítejte do Ruin, domova smrťáků, a prožijte jeden rok v naší společnosti. Když jsem zemřela a stala se smrtkou, nebyla jsem z toho tak nadšená, jak si vy smrtelníci většinou myslíte. Přesto jsem si dala předsevzetí, že každý den najdu něco, co mi udělá radost. Obvykle mi to šlo skvěle. Jenže pak vyplaval na povrch můj děs z vody a všechno kolem začalo šednout. Proto jsem se rozhodla svému
Abigail přijme přes léto práci na ranči v Ashbourne v naději, že si konečně urovná život, který se jí pod rukama rozpadá rychleji než vztahy její matky. Potřebuje pauzu, odstup a klid. Rozhodně ve svých plánech nepočítá s Gideonem Coltranem – mrzutým šerifem, který má nulovou toleranci ke změnám. Ačkoli je však Gideon chodící osina v zadku, jiskří to mezi nimi víc, než by po prvním setkání
Když jsem hleděla do mrtvých očí svého otce, myslela jsem si, že je po všem. V určitém slova smyslu i bylo, jenže jak se říká: jedny dveře se zavírají a druhé otevírají. A mně se otevřely brány do světů, o jejichž existenci jsem věděla pouze z knih. Zpočátku jsem byla nadšená, ale euforie z toho, že jsem napůl dračice, rychle vyprchala. Příběhy nejsou takové, jak o nich čteme v knihách. Světy
Jeden by si myslel, že když přijdu o práci na plný úvazek, vykradou mě, máma skončí v nemocnici a děsivý tajemný ctitel mi nechává dárky přede dveřmi, tak jsem si vybrala svoji dávku smůly. Kdepak. Ta největší porce mě teprve čekala! Byla jsem nucena přijmout práci barmanky ve strip klubu Černá vdova. A majitel je všechno, jenom ne usměvavý nebo milý. Ne. Je odtažitý, chladný, neústupný a
Plán na letošní rok byl jasný. Seknout s prací striptérky, respektive obsluhou nahoře bez, v pánském strip klubu Černá vdova, dodělat si diplom, najít si lepší práci a partnera, který nejenže má rád děti, ale ideálně, aby už měl nějaké vlastní. Proč muže s dětmi? Protože by tak má dcera získala sourozence. Věděla jsem, že jsem si dala velké cíle. S čím jsem ale nepočítala byly klacky pod