Džuničiró Tanizaki patří k nejvýznamnějším představitelům japonské moderní literatury. Ve své eseji Chvála stínů ukazuje, jak světlo a stín ovlivňují vnímání japonského prostoru, předmětů, lidských tváří nebo chutí jídla, jak běžnou každodennost provází synergie celé řady vjemů, činící ze života estetický zážitek. Zabývá se důvody, z kterých se touha po stínu zrodila, i významy, které v sobě nese.
Slavné postavy národních dějin bývají obvykle představovány jako výlupky všech ctností a dávány za příklad dalším generacím. Ale co když jsou takové oficiální verze až příliš krásné, než aby byly i pravdivé, ptá se Tanizaki v Tajné historii pána z Musaši a odpovídá překvapujícím způsobem. Kudy vede hranice mezi hrdinstvím a perverzí? Jedním z nejdůležitějších Tanizakiho témat vůbec je jeho
Děj románu nejvýznačnějšího japonského autora 20. století se odehrává v Ósace těsně před vypuknutím 2. světové války. Na pozadí snah o provdání třetí ze čtyř sester Makiokových se rozvíjí obraz života a pozvolného úpadku kdysi zámožné obchodnické rodiny, postupné zanikání tradičního způsobu života a staré kultury. Dosud neprovdaná Jukiko, které je již přes třicet let, elegantní, jemná, ale i
Nejvýznamnější japonský spisovatel 20. století v tomto svém pozdním románu mistrně zachytil psychologické pozadí intimních vztahů stárnoucího muže a jeho mladší ženy. Název románu, který v době svého vzniku rozvířil v Japonsku (dokonce i na parlamentní půdě) širokou diskuzi kvůli nařčení z amorálnosti, byl zvolen podle klíče k zásuvce s tajným manželovým deníkem. Je však i metaforou k rozluštění