Dominik Dán nesklamal ani tento rok - na predvianočný trh prichádza jeho nová detektívka. V polovici deväťdesiatych rokov sa v Našom Meste aktivizovalo podsvetie a chlapci z oddelenia vrážd mali plné ruky práce. No nie všetky vraždy z tohto obdobia súviseli s podsvetím. Našli sa aj také, ktoré na svoje vyriešenie čakali v Krauzovej skrini roky, a nakoniec sa dočkali.
Některé temné stránky nového demokratického režimu (drogy a prostituce) na sebe nenechaly dlouho čekat a projevily se již krátce po revoluci. Detektivové z oddělení vražd se s nimi setkávali běžně, ale v méně drastické podobě.
Jeden moudrý muž, nebyl to ale policajt, vyřešil tajemství vraždy už kdysi dávno. A z tajemství se rázem stalo nejstarší pravidlo kriminalistiky. Je to jednoduché: buď jsou za vraždou peníze, nebo žena. Krauz a Chosé sloužili na oddělení vražd už pěkných pár let a mohli jen přikyvovat: praxe většinou potvrzovala stará kriminalistická pravidla.
Niektoré z temných stránok nového demokratického režimu - drogy a prostitúcia - na seba nedali dlho čakať, prejavili sa krátko po revolúcii. Chlapci z oddelenia vrážd sa s nimi stretávali bežne aj predtým, no v menej drastickej podobe.
Niektoré z temných stránok nového demokratického režimu - drogy a prostitúcia - na seba nedali dlho čakať, prejavili sa krátko po revolúcii. Chlapci z oddelenia vrážd sa s nimi stretávali bežne aj predtým, no v menej drastickej podobe.
Niektoré z temných stránok nového demokratického režimu - drogy a prostitúcia - na seba nedali dlho čakať, prejavili sa krátko po revolúcii. Chlapci z oddelenia vrážd sa s nimi stretávali bežne aj predtým, no v menej drastickej podobe.
Detektivové z oddělení vražd právě vyřešili vraždu řidiče dodávky známé tabákové společnosti. Radost z úspěchu ale zastiňuje ostuda, kterou pachatelé vrhli na celý policejní sbor. Navzdory rozpačitým pocitům panuje v kanceláři uvolněná atmosféra, ale jen do chvíle, než šéf oddělení pošle Krauze a Chosého vyšetřit vraždu Lívie.
Dvojice detektivů z oddělení vražd Richard Krauz a Josef Fischer zvaný Chosé vyšetřují nový případ: bestiální vraždu studentky architektury Moniky, kterou vrah uškrtil doma u rodičů, v jejím pokoji. Jako obyčejně nejsou největším nepřítelem zkušených detektivů úskoky zákeřného vraha, ale čas, který letí víc než neúprosně...
Třetí příběh z období detektivních začátků Richarda Krauze se odehrává v listopadu 1989. Richard Krauz pracuje na oddělení vražd už půldruhého roku, ale starší kolegové na něj stále hledí jako na kriminalistické ucho.
V roce 1990 začíná nová éra v dějinách našeho státu, staré socialistické struktury se hroutí, nastupuje demokracie se všemi kladnými i zápornými dopady na obyčejné lidi, policisty nevyjímaje. VB – Veřejná bezpečnost – se přetransformovala na policejní sbor, ale otázka, kdo ho bude tvořit, vyřešena není.
V dalším z detektivních příběhů Dominika Dána Mucholapka, který volně navazuje na předchozí román Moucha, se detektivové z oddělení vražd vrací k případu, který jim už rok nedává spát – záhadné smrti mladé dívky Cley Petresku.
V Bibli najdeme poučné sdělení o tom, že člověk vůbec netuší, kdy se přiblíží jeho konec. Když se však někdo postaví osudu, jsou z toho obvykle jen problémy. A detektiv Richard Krauz je tu od toho, aby osudové problémy řešil. Tak tomu bylo i v památný den na přelomu tisíciletí – na silvestra 1999.
Začátek devadesátých let byl hektickým obdobím nejen na oddělení vražd, ale v celé společnosti. Ze zelenáče Richarda Krauze je samostatně pracující detektiv a s parťákem Jozefem Fischerem zvaným Chosé řeší jeden případ za druhým. Tenhle se stal na jaře 1994: Na břehu řeky Moravy našli dva výrostci polozahrabanou rozkládající se mrtvolu muže.
Při rekonstrukci starého hřbitova objevili dělníci v jedné z rakví lebku, do níž byl vražen velký hřeb. Bylo jasné, že nebožtík zemřel násilnou smrtí. Na místo hrůzného nálezu byli přivolání detektivové z oddělení vražd - začínající Richard Krauz a zkušený Eduard Burger. Kolotoč vyšetřování se roztočil.
Matematický génius profesor Puskailer se po dlouhých letech věznění konečně dočkal spravedlnosti a byl propuštěn na svobodu. Nikdo mu nevěřil, že není vrah, a popravdě řečeno, ani on sám na tom občas netrval. Měl štěstí, detektivové z oddělení vražd Richard Krauz a Jozef Fischer, zvaný Chosé, mu uvěřili a celý případ vyřešili. Psal se rok 1999.
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů.
Oddělení vražd a smrt jsou jako zamilovaný pár v parku - jdou ruku v ruce vedle sebe a tvoří téměř dokonalou jednotu. Navzájem si na sebe zvykli, naučili se vzájemně respektovat a bát se jeden druhého. I detektivové z oddělení vražd se smrti bojí, a přestože si s ní tykají, její poslední návštěva je pořádně vyvedla z míry.
Detektívi z oddelenia vrážd práve vyriešili vraždu šoféra dodávky známej tabakovej firmy. Radosť z úspešnej akcie zatieňuje hanba, ktorú páchatelia vrhli na celý policajný zbor. Napriek rozpačitým pocitom vládne v kancelárii stoštyridsaťjeden pohodová atmosféra, no len do chvíle, kým šéf oddelenia nepošle Krauza a Chosého vyšetriť vraždu Lívie.
Práce na oddělení vražd připomínala někdy Krauzovi jízdu na horské dráze: chvíli nahoru, chvíli dolů - někdy nevěděli, kam dřív skočit, jindy jako by si vrazi vybírali náhradní volno. Za rychlé vyřešení posledního případu si Krauz a Canis vysloužili šťavnatou odměnu a slib šéfa, že si až do dalšího případu mohou odpočinout.
Na oddělení vražd panuje tradičně dobrá nálada, protože do ranního nástupu zbývá ještě osm minut a Chosé všechny baví popisem vášnivých chvilek, které v noci strávil se svým nejnovějším objevem. Jeho věrný posluchač Váňa si vzrušením zapomněl naložit další sousto, ale Kuky si nezapomněl z hromady před ním urvat kus tlačenky a vejce na tvrdo.
