Autor (1910-1991) byl jedním z nejvyšších mistrů dzogčhenu v starobylé tibetské tradici Ňingma a zároveň jedním z posledních představitelů generace velkých lamů, kteří své vzdělání a duchovní vyškolení získali ještě v Tibetu. V této knize komentuje rozsáhlou didaktickou báseň věhlasného tibetského mistra meditace Patrul Rinpočheho (1808-1987), významného učitele dzogčhenu a nesektářského hnutí
Indický jógin a duchovní mistr Padampa Sangye přišel do Tibetu poprvé v roce 1091. Pobýval zde deset let, pak dvanáct let cestoval po Číně a poté se navrátil zpět do Země sněhu, kde zůstal až do své smrti. Než v Tingri v roce 1117 zemřel, věnoval tamějšímu lidu jako své poslední učení těchto Sto veršů rad. Krátce nato řekl: „Má mysl splynula se světem jevů.“ Tím vyjádřil, že z jeho mysli vymizelo
Autor (1910-1991) byl jedním z nejvyšších mistrů dzogčhenu v starobylé tibetské tradici Ňingma a zároveň jedním z posledních představitelů generace velkých lamů, kteří své vzdělání a duchovní vyškolení získali ještě v Tibetu. V této knize komentuje rozsáhlou didaktickou báseň věhlasného tibetského mistra meditace Patrul Rinpočheho (1808-1987), významného učitele dzogčhenu a nesektářského hnutí