První kniha Bible představuje morálního Boha všech lidí (v mýtickém světě kmenových bohů něco nepředstavitelného), a vysvětluje rozdíl mezi dobrem a zlem, neboť Bůh stvořil svobodného člověka k transcendentálnímu účelu („buďte svatí, jako já jsem svatý”) a pověřil jej jedinečnou roli v zápase s ideologickými (pohanskými) silami rozkladu. Tento svět je zázračný dar lidstvu a člověk je jeho
Co je na desateru přikázání, které se poprvé objevilo v hebrejské bibli, co je na oněch pouhých deseti přikázáních tak převratného? Není snad etika starší než náboženství? Odedávna se přece pociťuje sounáležitost všech lidí. Pod povrchem různých kultur nalézáme velmi podobná pravidla morálky zdravého rozumu. V jednom hieroglyfu je psáno: chlapci mají mluvit pravdu. A pod korunou východního stromu