Monografie zkoumá hluboké propojení filozofického a literárního díla Jeana-Paula Sartra – hlavního představitele existencialismu – a zaměřuje se na otázku, jak se jeho ontologické pojetí lidské existence promítá do konkrétní literární tvorby. Autor inovativně analyzuje Sartrovy romány (Nevolnost, Cesty ke svobodě), novelu Slova, povídku Zeď i klíčové divadelní hry (S vyloučením veřejnosti,