Kniha se zabývá překotným vývojem žurnalistické profese v letech 1989 až 1994. Samotný příběh české novinařiny začíná již „přestavbovým prologem“, v němž se popisuje dosavadní tradice žurnalistiky, tedy nejen oficiální proud ve státem a stranou dozorovaných médiích, ale i sílící tradice samizdatová či exilová. Polistopadový vývoj je v knize rozdělen do několika kapitol, které z různých pohledů
Vítek nemá úplně dobré vztahy se svým otcem. Dobře ale ví, jak by zareagovaly úřady, kdyby se o něj alespoň trochu nestaral. Vztah plný nudy a prázdna prolomí nezvyklý rodinný výměnný obchod – syn si může půjčovat otcovy staré vůdcovské uniformy pro své večerní hudební show, ale za každou zápůjčku si musí poslechnout či přečíst kus pohnuté historie první půle 21. století, která rozhodně
Jak fungovala propaganda a cenzura v mediálním prostředí pozdně normalizačního Československa? Kde si oficiální konsenzus v autoritativním státě vynucovala represe a kde se stačilo spolehnout na jemnější donucovací prostředky? Hlavní část práce je věnovaná analýze mediální produkce, která se ještě v roce 1989 neúspěšně snažila ve společnosti udržet silně erodující propagandistické koncepty, jako
Šimon Pánek je výrazná osobnost veřejného života a humanitární manažer. Knižní rozhovor představuje obě roviny jeho celoživotní práce a od konkrétních životních situací se dostává k obecnějším, nadčasovým problémům. Rozhovor zachycuje proměny a vývoj humanitární pomoci z různých životních perspektiv Šimona Pánka – od studenta pořádajícího sbírku pro Arménii v roce 1988 přes vznik Nadace Lidových
„Jedno mužstvo tvrdě bránilo, aby si vymohlo prodloužení. Druhé cítilo naději na rychlé vítězství a bylo v útoku.“ Popis sportovního utkání? Nikoliv. Takto noviny psaly v roce 2008 o prezidentské volbě. Je to špatně, protože chtějí být příliš zábavné? Nebo dobře, protože tak zpřítomňují čtenáři složité politické postupy? Publikace shrnuje teoretické uvažování o pronikání zábavy do zpravodajství
Slovem i obrazem nám autor připomene cestu komplikované volby prezidenta v roce 2002–2003, a dále chronologicky vždy z každého roku vybírá ty nejzásadnější události. Připojuje samozřejmě stanovisko prezidenta k danému tématu, vybírá jeho nejvýraznější vyjádření a nechybí ani kritické hodnocení autora. Čtenář tak získá přehled o tom, jaký byl vztah Václava Klause k jednotlivým premiérům a