To ne! Devátý? Devátá vlna, ta rozhorlená, poznamenává jedna z hlavních protagonistek tohoto v pořadí devátého z na sebe navazujících románů Daniely Hodrové. Je tomu však spíše naopak – nejde o devátou vlnu, ani o devátý kruh Trýznivého města. Vypravěčka není rozhorlená, ale smířlivá a odevzdaná jako snad nikdy dřív. Svět postav blízkých i vzdálených, skutečných i smyšlených, živých i mrtvých,
Ve svém dalším románu nás Daniela Hodrová nikoli poprvé přesvědčuje, že nic nekončí – život ani láska, ani psaní, ani příběh, který začala vyprávět před čtyřiceti lety Podobojím a který po Kuklách a Thétě pokračoval Komedií, Vyvoláváním a Točitými větami, knihou roku 2016. Název Ta blízkost ukazovacím zájmenem naznačuje konkrétnost tohoto pocitu ve vztahu ke světu a k osudům lidí, velkolepým
Románová trilogie - ústřední beletrictické dílo přední české autorky, která obdržela za titul Točité věty ocenění Magnesia Litera 2016. Je literárně magickým hledáním duchovního smyslu a mystickou cesta za poznáním. Když Daniela Hodrová v sedmdesátých letech psala Podobojí, netušila, že právě začíná ze vzpomínek, mýtů, příběhů postav reálných i fiktivních, slavných i neznámých budovat románový
Knížka Co se vyjevuje s podtitulem Eseje o Adrieně Šimotové zahrnuje pět esejů Daniely Hodrové (Vyjevování a vytrácení, Blízké vzdálené věci, Nohy, Torzo – k poetice neúplnosti a Sňaté tváře). Hodrová, která není kunsthistorička (výtvarným dílům se však čas od času věnuje, např. předmluva k Sudkovým Labyrintům), ale spisovatelka, se v ní věnuje několika tématům, která v tvorbě Adrieny Šimotové
Rozsáhlý román známé autorky a bohemistky Daniely Hodrové je úzce spjat se životním osudem překladatelky a básnířky Bohumily Grögerové a výtvarnice Adrieny Šimotové, jimž je také dedikován. Také v tomto románu autorka své blízké – z podsvětí, ze zapomnění – v příbězích vyprávěných se soucitem, něhou, porozuměním. Vyvolává i své mrtvé přátele (B. Grögerovou a A. Šimotovou), ale i osoby málo známé,
Román zasvěcení, vycházející v novém rozšířeném vydání, sleduje proměny iniciačního románu od jeho počátku v antice (Zlatý osel) přes středověk (romány o svatém grálu) až do 20. století (Zámek, Červená kniha, Jméno růže) a pronikavým způsobem analyzuje jeho strukturu a esoterickou symboliku, jež se posléze ukazuje být obdobou jungovské struktury individuačního procesu a jeho archetypálních postav.
Kniha Daniely Hodrové - soubor dvaceti osmi esejů - je v nejednom ohledu mimořádná. Spojuje přesvědčivě v jednotu, co bývá vykládáno odděleně a stavěno nejednou i proti sobě: pronikavou analýzu básnického tvaru (a uměleckého výrazu vůbec) s jeho aspekty filozofickými a duchovními, ontologii díla s ontologií lidského "pobytu". Dialog s poetikou marnosti, rozvíjený nad vrcholnými zjevy naší a
V tomto svém nejnovějším románu vyvolává vypravěčka, čím dál víc splývající s autorkou, své blízké z podsvětí a zapomnění - v příbězích vyprávěných se soucitem, něhou, porozuměním. Ocitáme se v ulicích Vinohrad i Starého Města, na Olšanském hřbitově, v jehož blízkosti stojí dům autorčina dětství, dále v domě na náměstí Jiřího z Poděbrad i v pokoji, kde píše. Vyvolávání však není pouze vyprávěním,
V textu významné české spisovatelky a literární teoretičky Daniely Hodrové, není město sledováno jen jako téma či pozadí literárních (případně výtvarných) děl, ale především jako charakteristický a jedinečný způsob existence ve světě a prožívání a reflexe světa. V tomto smyslu se výklad v 1. části – Čtení a psaní města – ubírá od pokusu vymezit specifičnost „textu“ města k způsobům „psaní“ města