Zvýhodnený komplet kníh od autora Charlesa Bukowského, ktoré vyšli vo vydavateľstve Citadella Publishing: - Poštový úrad - Ženy - Hollywood - Brak - Šunkový nárez - Faktótum - Príbehy obyčajného šialenstva - Najkrajšia žena v meste - Všetky rite sveta, aj tá moja
Obkolesila ma parta sestrojebačov, mužov, ktorí mali veľké domy a čas smiať sa, čítať, chodiť do divadla, nakupovať obrazy, ktorí už pomaly nedokázali myslieť ani cítiť. Biela škrobenosť a moja porážka. Zhromaždenie. „Ako sa cítiš?“ „Nádherne.“ „Teba tá ihla nebolí?“ „Jebem ťa.“ „Prosím?“ „Hovorím – jebem ťa.“ „Je to ešte chlapec. Trápi ho to akné a niet sa čomu diviť. Koľko máš rokov?“ „Štrnásť.
Ženské, kočky, psaní, hudba. A pití. Tohle všechno se vybaví každému čtenáři Charlese Bukowského; každému asi v jiném pořadí. Po tematických antologiích O kočkách a O psaní vychází nyní další soubor básní a prozaických úryvků, známých i méně známých, z velké části nově přeložených; a jednotícím prvkem je alkohol, opilost, chlast. Pití jako životní náplň, berlička, záchranný pás, pramen inspirace
Tridsaťštyri poviedok amerického spisovateľa Charlesa Bukowského, ktoré písal v rokov 1967 až 1983. V Príbehoch obyčajného šialenstva zobrazuje život v celej svojej nahote. Z jeho textov presakuje desivá úprimnosť a krutá realita, ale aj skúsenosť a poznanie. Skrytý za svoje postavy alebo sám za seba neopakovateľným spôsobom vyslovuje svoje názory, nastavuje ľuďom zrkadlo, smeje sa i plače nad
Poviedky Charlesa Bukowského nie sú čítaním pre každého. Bukowski je priamy, tvrdý, úprimný, neúprosný, osobný, prostý, sprostý, hrubý, urážajúci, ohurujúci, pravdivý i absurdný, Jeho poviedky sú zo života, jeho poviedky sú šialenou mystifikáciou, na jeho poviedky často potrebujete dobrý žalúdok, ale ak sa do nich pustíte vtiahnu vás do sveta, kde sa už netreba červenať. Možno sa budete smiať a
Keby som sa narodil ako žena, bol by som určite prostitútka. Ale narodil som sa ako muž, a tak som neustále prahol po ženách, tých najhorších z najhorších. Na druhej strane mi ženy dobré ženy naháňali strach, pretože tie nakoniec dostali vašu dušu a ja som si posledné zvyšky tej svojej chcel nechať pre seba. V podstate som fantazíroval o primitívnych ženách, o prostitútkach, lebo sú smrtiace a
Samozrejme, na ulici žije kopec dobrých ľudí. Nie sú to žiadni hlupáci, len sa nehodia do mašinérie potrieb tejto doby. Potreby doby sa však menia. Človek má veľmi pochmúrne vyhliadky, takže ak môže v noci spať vo vlastnej posteli, dá sa to považovať za obrovské víťazstvo nad vonkajšími silami. Mal som šťastie, no niektoré rozhodnutia, ktoré som urobil, neboli celkom bez rozmyslu. Celkovo je to
Výbor z Bukowského korespondence ukazuje oblíbeného autora z jiné stránky: dopisy přátelům, redaktorům i kolegům, chronologicky řazené, se dotýkají především tématu psaní. Zachycují jednak pomalu se rozvíjející Bukowského tvůrčí kariéru „zevnitř“, očima autora, který líčí, jak začínal poezií v malých časopisech, jak na dlouhá léta psaní úplně přerušil, protože propil psací stroj; jak na jeho
Nakoniec sme po dlhých týždňoch hľadania našli ten pravý dom. Po zložení zálohy vyšla mesačná splátka na 789,81 dolárov. Od cesty ho delil vysokánsky živý plot a záhrada bola tiež vpredu, vďaka čomu nebolo dom z ulice vôbec vidno. Ideálne miesto, kam sa schovať. Mal dokonca schodisko a celé horné poschodie, kde bola spálňa, kúpeľňa a izba, z ktorej sa stala moja pracovňa. Predošlí majitelia tam
Pro Charlese Bukowského byla kočka „krásný ďábel“, nezdolný bojovník a lovec, nevypočitatelná myslící bytost, vzbuzující respekt a obdiv. Svazek O kočkách shromažďuje autorovy texty, v nichž kočky hrají hlavní roli. Jeho kočky jsou divoké a panovačné, Bukowski je zachycuje, jak pronásledují svou kořist, válí se a procházejí po popsaných stránkách, probouzejí ho tím, že mu zaboří tlapky do
V dosud nevydané sbírce Nikomu nezvoní hrana se Charles Bukowski opět ukazuje jako geniální mistr vypravěčské zkratky, ať už jde o čisté žánrové povídky z dostihů, cynické mezilidské glosy či postmoderní mísení reality a fikce. Nesmějí chybět ani pravidelné sloupky zvané „Zápisky starého prasáka“, poetické záznamy předjitřních souloží, nekonečných pijatyk a jízlivých polemik s takzvanými literáty.
A collection of previously unpublished letters from America's cult icon on the art of writing.Charles Bukowski was one of our most iconoclastic, raw and riveting writers, one whose stories, poems and novels have left an enduring mark on our culture. On Writing collects Bukowski's reflections and ruminations on the craft he dedicated his life to. Piercing, unsentimental and often hilarious, On
Ženy chcú mužov, čo zarábajú, ženy chcú mužov so zázemím. Koľko žien na úrovni žije s fl ákačmi v chudobnej štvrti? Nie že by som chcel ženu, respektíve nie na to, aby so mnou žila. Ako spolu vôbec ženy a muži vydržia? Aký to má zmysel? Jediné, čo som naozaj chcel, bola opustená jaskyňa niekde v Colorade, v ktorej by som mal zásoby jedla a pitia na tri roky. Riť by som si umýval pieskom. Bral by
Človek môže byť zaistený akurát tak v base. Tri metre štvorcové a žiadny nájom, komunálne poplatky, daň z príjmu, žiadne platenie alimentov. Nemusíte platiť za poznávaciu značku. Nedostávate pokuty za parkovanie ani za šoférovanie pod vplyvom alkoholu. Žiadne prehry na dostihoch. Bezplatná zdravotná starostlivosť. Spoznáte ľudí s podobnými záujmami. Kostol. Vychádzky. Pohreb zadarmo. Po skoro
Román Jelito původně vyšel v češtině pod názvem Šunkový nářez, což ovšem nevystihovalo ironický rozměr originální slovní hříčky. Jelito se v Bukowského tvorbě vymyká svým tematickým zaměřením: autor zachycuje chmurná léta svého dětství a mládí, poznamenaná despotickým otcem, šikanou ve škole, bídou za hospodářské krize, celkovým odcizením a osaměním. Melancholické memoáry, z nichž odkapává krev,
Prvýkrát som sa dozvedel, že som idiot, na školskom dvore. Ukazovali na mňa prstom, sácali ma a posmievali sa mi rovnako ako jednému či dvom ďalším idiotom. Oproti tým, ktorých naháňali a bili, som mal jednu výhodu. Svoju vzdorovitosť. Keď ma obkolesili, nebál som sa. Preto sa ani raz nepustili do mňa, vždy si to odniesol jeden z tých dvoch a ja som sa len prizeral, ako ho mlátia. Dofrasa, ako
Poslední dokončené dílo Charlese Bukowského, vydané krátce po jeho smrti roku 1994, se už svým názvem hlásí k žánru literárního braku. Využívá četné stereotypy šestákových románů a dovádí je ad absurdum. Bukowskému nezáleží na dokonalé konstrukci detektivní zápletky, spíš se vyžívá v barvitých popisech odvrácené tváře Los Angeles. Bukowski se rozloučil ve velkém stylu – v tomto případě se pro
V jednom z nejlepších románů Charlese Bukowského sledujeme, jak Henry Chinaski, autorovo alter ego, prožívá období druhé světové války. Když jej nevezmou do armády, vydává se napříč Amerikou, od jednoho města ke druhému, střídá špatně placená zaměstnání, dělá si nové, bizarní známosti a především: pije a přemýšlí nad nesmyslností života. Faktótum mistrovsky evokuje autorův život i dobu a nadchne
Nový svazek dosud nevydaných krátkých próz Charlese Bukowského (1920–1994) Absence hrdiny obsahuje velkou část jeho nejranějších povídek, po kterých se na dlouhá desetiletí slehla zem, ale i jiná dosud nepublikovaná dílka. Najdeme zde klasická Bukowského témata: sex, chlast i sázení, spolu s výstižnou analýzou toho, čemu říká „hrát si na básníka a být básníkem“. Absence hrdiny však představuje
I tento Bukowského román vypráví autorovo alter ego Henry Chinaski, tentokrát se však s ním a jeho ženou Sarah dostáváme do poněkud nezvyklého prostředí: do hollywoodských filmových studií. Chinaski totiž pro Hollywood píše autobiografický scénář – a v průběhu psaní se setkává s všemožnou filmovou i společenskou smetánkou, od pohledných a povolných hereček přes slavné režiséry po velké