Autor, který o iracionálních věcech přemýšlí spíš racionálně, neodpovídá na všechny otázky, které si klade, vyvolává je, a jejich základní význam je v napětí mezi protikladnými odpověďmi. Jde tu o tenkou hranici mezi bolestí a nadějí v prozření a v nalezení čistého smyslu žití, která vysvětluje z části jeho samotu, citlivou křehkost, smutek a vztek. Z jeho veršů vystupují jako mlha. Podstatou
všechno jako by trpělivě čekalo je mi to líto že nerozumíš tajemství naslouchat tomu co nevidíš s jakou lehkostí jsi schopen se cítit jako strom s květy co vymizí jako kouř a ty za nimi jako vítr nevstupuj do noci smířeně v pohybu by mělo být jen to co je připravené to nejjednodušší vysvětlení je nejspíš pravdivé dříve nebo později se stane něco hrozného
může bytí unést denní příval touhy přemýšlel jsem jestli do umírajících vdechoval vzduch aby jim prodloužil život a oni pochopili že je hodlá zabít ó Hospodine vím že ti dlužím k tvým svatým se modlím to bych snad mohl získat bazální přízeň nebe božskou mírou věcí se dívat jak chřadnu až pomine počítá se násilí jako špatný sen povolnou zeď
vesmír je všude vole pod tvými polibky jsem se hrůzou chvěl jako bys na mé kůži zapaloval svíce věděli že se zrnem prodávají i zemi odhodlávali se že ale odejdou teprve až jim půda docela zmizí pod nohama mysl je strašlivá věc představte si tu trpělivost a odhodlání opravdu jsem ti měl naslouchat už dříve jak dávno bych tě
Kromě svérázné milostné poezie, a mého vztahu k přírodě a Bohu, který je také tou poezií a přírodou, píšu o poslání a smyslu bytí, o dobru a zlu. Narození a smrt do mé knihy patří. Jiný klíč k otevření imaginace v mých básních tu patrně je, k odhalení jiným. Občas, zdá se mi, příliš senzitivity přechází přirozeně v drsný naturalismus.