„Mnoho miliard lidí na naší planetě několikrát denně navazuje vztah s Bohem, který jim pomáhá. Pohání je touha věnovat Bohu a ostatním lidem svůj čas, svůj majetek, svou práci a někdy i své tělo, aby zakusili štěstí z toho, že rozdávají štěstí. Meditovat, najít svou osobní životní cestu, prožívat radost z pocitu, že žijeme mezi těmi, které milujeme... spiritualita rozšiřuje bratrství na všechny
Holokaust, válka, ztráta blízkých - každé trauma otvírá v člověku potřebu zbavit se ho, prázdnotu po neštěstí zaplnit, podělit se o myšlenky. Proces psaní, škrtání, hledání přesného vyjádření, to všechno roztrhané já zceluje a utrpení transformuje. Známý francouzský psychiatr v této publikaci nabízí jednu z cest, jak traumatické zážitky zpracovat. Kromě vlastní životní zkušenosti mu byly
Sebevražda je po dopravních nehodách druhou hlavní příčinou úmrtí lidí ve věku 16–25 let. Obecně se konfrontaci s touto smutnou realitou vyhýbáme, ale Boris Cyrulnik, francouzský etolog, neurolog, psychiatr a autor řady úspěšných titulů s psychologickou tematikou, nám dává naději, že můžeme podchytit spletitou situaci, která k tomuto konečnému činu vede, a předejít tragédii. Ukazuje nám, že v
Lidé po traumatu vyvolaném citovým zraněním často zažívají pocit, že ztratili právo na radost v životě, kterou ovšem stále mohou prožít. V této jiskrné úvaze poukazuje autor na to, že i tito lidé mohou využít vnitřních zdrojů a z citových ran vykřesat životní radost. Naznačuje, jak navazovat milostné vztahy s vědomím vlastní minulosti, dosavadního citového života, se všemi bolestmi i vítězstvími.