Nové vydání Kurasova úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století. Pokouší se vystopovat paralelně probíhající a často opomíjené proudy filosofie a
Humoristická novela či tragikomické sci-fi melodrama plné zápletek, nebezpečí, filozofování a lásky mezi viry i lidmy. Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou
Soubor článků původně psaných pro Playboy. Rozkoš chvilková, pozice směšná, výdaje proklaté, podle lorda Chestertona. Balitba internetem, se všemi trapnostmi. Sex telefonický. Sex podle českých pohádek. Sex bezpečný a nebezpečný. Sex s náhubkem. Neukojené chtíče. Kovidové líbání může být smrtelné. Bod G: je či není? – a je-li, jak se hledá a co dělá? Toxická maskulinita a toxická femininita. Sex
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu. V knize zažíváte s autorem komedii českého komunismu, emigrujete do Londýna, vysíláte v české redakci BBC, bavíte se recesistickým humorem maďarských kolegů a pouštíte se do psaní her v
Série Kurasových "civilizačních" knih, sledujících pokračující destrukci západní civilizace zevnitř i zvenčí, vstoupila do české literatury. Začala ji publikace Soumrak bílého muže, následovaly bestsellery Jak zabít civilizaci a Pohřbívání svobody a završila Poslední naděje civilizace. S obvyklým, ač stále víc šibeničním humorem, autor komentuje současné absurdity a varuje před blížícím se
Se svým obvyklým tragikomickým pohledem Benjamin Kuras prezentuje svou skrz naskrz prošmejděnou, prokoukanou a prochutnanou Itálii jako rodiště naší civilizace a její archiv, muzeum, pinakotéku, fonotéku a gastrotéku. Provází nás od regionu k regionu velkolepými městy a překvapivými městečky, fascinujícími stavbami, výraznými osobnostmi jejích dějin, bizarnostmi jejích tradic a zvyklostí,
S vítaným návratem k tradičnímu černému humoru provází Pohřbívání svobody absurditami, kterými dnes na individuální tvůrčí svobodu a zdravý rozum útočí v křečích politické korektnosti na úrovni lokální, státní, eurounijní a globální téměř všechny obory lidské činnosti - politika, zákony, školství, média, umění, náboženství, věda, vojenství, komunikační a sledovací technologie, business,
Říká se, že národy, jejich charakter, temperament, tužby a míra úspěchu nebo neúspěchu jsou výsledkem jejich dějin. Ve skutečnosti je to ale naopak a dějiny většiny národů se tvoří částečně z legend a mýtů, z části z podjatého výkladu několika skutečně zdokumentovaných a několika údajných historických událostí, ale hlavně ze současného konsenzu vnímat kolektivní minulost tak, aby to napomáhalo
Kniha Poslední naděje civilizace navazuje na bestseller Jak zabit civilizaci. Dokumentuje dobu od přelomových událostí historické imigrační vlny léta 2015 a nabízí hlubší vhled do příčin a kořenů sebevražedné mánie západní civilizace. Vydává tak zoufalý výkřik k probuzeni z iluzí a sebeklamů růžovými brýlemi vnímané reality a vykresluje skutečný obraz vystupující z mlhy ideologické zaslepenosti.
První verze této knihy vznikala na samém počátku 21. století. V té době začal pád západní civilizace nabírat do té doby nepředstavitelné tempo. To se ovšem neustále zrychluje, a tak se ani nedbalý a povrchní sledovatel už nemůže ubránit obavám, že v Evropě se schyluje k politické, kulturní, duchovní a fyzické katastrofě kataklyzmatických rozměrů, srovnatelné s pádem západní Římské říše a o tisíc
Epikúros definoval dobré žití jako "slast bez strasti". V jeho stravě "jídla prosté chuti působí stejnou slast jako bohatá hostina, jestliže nás zbavují trýzně pocitu nedostatku". Do epikurejské filozofie se to překládá takto: Touhou po tom, co nemáme, si kazíme to, co máme. Kdo se nedokáže těšit z toho, co má, nebude se těšit z ničeho. Strach z nouze nás nutí konat činy, které nouzi působí.
Kniha navazuje na kultovní knihu Jak přežít padouchy. Sleduje historicky průběžně trvalé napětí mezi utopickou vírou a praktickou racionalitou, které je na jedné straně hnací silou civilizační tvořivosti a na straně druhé zdrojem hromadné vražednosti ve jménu těžko uskutečnitelných „vyšších principů“. Jako možnou záchranu před hrozícím civilizačním krachem nabízí cestu etiky skvělosti spočívající
Nebýt Golema studuje spisy pražského rabína Jehudy Löwa a vnímá ho jako renesančního filosofa spíš než legendárního mága. V jeho kabalisticky formulovaných popisech tvoření jako nadvlády myšlenky nad hmotou, v etice střední cesty a ve výkladech biblických zázraků nachází předchůdce kvantové fyziky, teorie relativity, postfreudovské motivační a transpersonální psychologie a systému vzdělání, který
Úspěšný evergreen nás vrací do tragikomických událostí české historie se všemi jejími falešnými představami o vesnické idyle a "mírumilovných a laskavých lidech".
Soumrak bílého muže sleduje vývoj západního myšlení od slavného Kiplingova imperiálního "břemene bílého muže" konce 19. století přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století po psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy počátku století tohoto. V mezerách mezi nimi se pokouší vystopovat paralelně probíhající a často opomíjené proudy filozofie a psychologie tvoření, sebezlepšování
Další v sérii knížek (předchozí Sekl se Orwell o dvacet let?, Jako psa ke kandelábru, Evropa snů a skutečností) popisujících a s příměsí humoru komentujících postupnou přeměnu Evropy z civilizace demokratických národů v totalitní superstát. Jak zabít civilizaci už vnímá demokracii v Evropě jako prohranou a sleduje její pevně nastartovanou a setrvačností hnanou cestu k zániku západní
Blaho je přirozený stav vesmíru. Všechno, co není blaho, je faleš, lež, sebeklam, přetvářka, předstírání, náhražka. Blaho je pocit harmonie s tokem vesmíru, který se čínsky jmenuje Tao. Faleš, napodobenina, předstírání a sebeklam se čínsky řeknou Mao. Tao nám prospívá, Mao nám škodí. Tao je nekonečná energie nekonečného vesmíru, Mao je jepičí eneržičička našeho malého vystrašeného egíčka
Drama, mýtus, komedie, psychologie, terapie, povzbuzení a optimistický pohled na Boží svět. To všechno přináší Zakázané ovoce vědění. Analyzuje a převrací vzhůru nohama některé z těch nejznámějších biblických příběhů tak, aby byly relevantní a použitelné dnes a nám, bez ohledu na dřívější výklady. Tato kniha vrací člověku důstojnost - a z ní odvozenou ušlechtilost a šlechetnost, tedy i
Přestaňte doufat, že ti vaši mužští někdy mentálně a emočně dorostou do takové dospělosti, že jim budete moci svoje potřeby vysvětlit tak, aby jim dávaly smysl. Muži přecházejí rovnou z infantility do senility, takže s nimi musíte věčně zacházet jako s dítětem. Přestaňte od mužského očekávat, že sám od sebe přijde na to, co vám působí rozkoš. Jako každé malé dítě, muž je sám sebou fascinovaný a