První monografie českého sklářského sochaře Martina Janeckého (1980) pojímá a do globálního kontextu zasazuje jeho tvorbu vzniklou po roce 2010. Prezentuje jej jako autora soustředěného na výsostné téma portrétu, a to jak v doslovném fyziognomickém, tak symbolickém smyslu. Vedle obsáhlého katalogu děl, kniha obsahuje komplex tematických statí historiků umění, skla, umělců a sklářů, Barbory
Bedřich Dlouhý (1932) je výjimečnou osobností českého umění 20. a 21. století. Monografie poprvé souhrnně prezentuje jeho životní dílo, zasazuje je do místního sociokulturního a estetického kontextu a reflektuje i obecný rámec světa umění. Vedle komplexních uměleckohistorických statí, mezi něž patří také studie věnované piktoriálním realismům, respektive procesům spojeným s transformací/emi druhé
Petr Veselý (1953) je výraznou osobností české malby posledních pěti desetiletí. Na scénu vstupoval v rozporném období vrcholné normalizace, a patří tak do okruhu umělců, kteří se na přelomu 70. a 80. let začali vymezovat vůči dosavadní praxi polooficiálního či přímo neoficiálního umění. Silné lokální i spirituální ukotvení vedlo Veselého k tomu, že svou práci vždy vědomě poměřoval tradicí, ať