Čtvrtý lateránský koncil (1215) představoval jeden z nejvýznamnějších milníků ve vývoji vrcholné středověké katolické církve. Dekrety vzešlé z jeho jednání na straně jedné výrazně regulovaly vnitřní poměry v rámci církevní organizace, na straně druhé zasahovaly do světa laiků, a to jak na úrovni osobní zbožnosti, tak v oblasti politického, hospodářského a kulturního života latinského Západu.
Kniha se zabývá zahraniční politikou Václava II. v letech 12831300, jeho vztahu s Habsburky, Piastovci, územními zisky a ziskem polské královské koruny v roce 1300 i správou polských území. Současně se snaží pojmenovat a dešifrovat obraz Václava II. ve Zbraslavské kronice.