Publikace prostřednictvím analýzy vybraných myslitelů a dobových pramenů ukazuje, že právo na válku ve středověku a raném novověku nebylo jednotným institutem, ale vyvíjejícím se souborem pravidel ovlivněných náboženskými, politickými i společenskými faktory. Některé určující prvky se shodně objevují u filozofických i právních pramenů – např. posun od teologických myšlenek k více přirozenoprávním