Co se stane s charakterem člověka, když se poprvé v životě dostane k moci? Radek Novotný bydlí na ničím výjimečném maloměstě a pracuje jako úředník. Díky své nevinně vyhlížející tváři se dostane na kandidátku ve volbách, a nakonec se z něj stane i starosta. Ovšem jen na oko. Svou roli ale vezme vážně a začne se měnit. V nové funkci hledá novou identitu. Tu však hledá i jeho žena s dospívající
Když její manžel spáchá sebevraždu, zhroutí se Jitce svět. Zůstane sama s osmiletým synem, který se jí vzdaluje, manželovou rodinou, která jí Pavlovu smrt vyčítá, a především s trýznivými otázkami, na něž nedokáže najít odpovědi. Proč to udělal? Můžu za to já? Co teď s námi bude? A jak mám začít znova žít? Čekají ji dlouhé měsíce tápání, přešlapů a snahy, aby se stala silnou ženou, která se
Vyspat se do růžova. Bez problémů přejíždět po městě tramvají. Užít si klidnou dovolenou u moře a nestrachovat se, že každý pupínek může znamenat nevyléčitelnou nemoc… Takový život mají „panikáři“ málokdy. Úzkost jim v hlavě vytváří katastrofické scénáře hodné hollywoodského trháku a běžné úkoly můžou představovat nepřekonatelnou překážku. Spisovatelka Alžběta Bublanová v deníkových zápiscích
Když se mladým manželům narodí dcera, nemají ponětí o tom, že jim zároveň do rodiny přibyla i malá glosátorka jejich každodenních radostí a strastí. Očima dítěte, které svět kolem sebe komentuje vyspělým vnitřním hlasem, nahlížíme na životy dvou lidí, kteří žijí spolu, a přesto každý sám. Tehdy ještě netuší, že o devatenáct let později bude v tom velkém světě, kde jí dřív všechno připadalo tak
Jak moc známe své blízké? Denně je potkáváme, bydlíme s nimi pod jednou střechou, a myslíme si, že o nich víme všechno. Barák je vyprávěn stárnoucí vdovou, která pozoruje své sousedy, kteří na rozdíl od ní prožívají své životy. Působí jako přízrak, co se plouží z domu do obchodu a zpět, jinak vysedává u otevřeného okna činžovního domu. Její stereotyp nahlodá událost, která se dotkne přímo jí a
Žijeme všichni v jednom světě a všichni sníme, doufáme, a pak děláme chyby a stárneme. Tak jako postavy povídek ze sbírky Odraz ode dna, které mají jedno společné: blíží se ke dnu a možná se od něj odrazí, možná ne. Autorčin strohý styl poukazuje na všednost života, ale zároveň je z něj cítit naléhavost. Naléhavost roztouženého mládí i stárnoucích žen a pak taky těch, co jim trochu ujíždí vlak.
Pozoruhodná novela mladé autorky zachycuje výsek života bezejmenné hrdinky, mladé holky, pro niž se v patnácti otvírá lákavý svět dospělých, plný zdánlivě neomezených možností. Zprvu citlivá a jaksi popudlivá k životu se snaží probojovat tak trochu zoufalým způsobem k čemukoliv, co připomíná štěstí. Ale brzy se dostane do věku, kdy si uvědomí, že karty, které byly rozdány, se už nezmění. Neustále