Lidové umění je nedílnou součástí zájmu a studia etnologie od 19. století. Za lidové umění byly považovány předměty mající z dobového pohledu estetickou hodnotu, bez ohledu na jejich původní funkci ve venkovském prostředí, na materiál a způsob zhotovení. Tyto hmotné doklady se jako první stávaly součástí muzejních sbírek a byly vnímány jako příklady národního umění. Až do druhé poloviny 20.
Různé způsoby zdobení těla a oděvu provázejí lidstvo od počátků jeho existence. V Evropě se od starověku cenil šperk z drahých kovů a kamenů, který se stal znakem reprezentace majetných šlechticů a měšťanů. Jeho vývoj souvisel úzce s proměnami odívání, určovanými střídáním uměleckohistorických slohů od gotiky, přes renesanci a manýrismus, baroko a rokoko, klasicismus a empír až po 19. století.
Publikace se zaměřuje na archaické jevy lidové kultury na Moravě, jejichž počátky lze odhalit už ve středověku. Ve stavitelství byla zachována starobylá dispozice domu a použití primitivních stavebních technologií, pro výrobu předmětů každodenní potřeby se využívaly přírodní suroviny, v odívání se uchovaly až do nedávné doby funkční oděvní součástky jednoduchého střihu. Ve zvykosloví a lidové