Monografie vychází z Giddensova chápání resocializace jako radikální změny, která je spojená s potřebou nové socializace a není nevyhnutně svázaná jen se sociální patologií. V tomto pojetí je resocializace do majoritní společnosti vlastně, v souladu s chápáním WHO, psychosociální rehabilitací. Na základě širšího teoretického rámce vytvořil autor konstrukt sedmi kategorií metod resocializační
Teorie a praxe výchovné péče o děti v rodině a v dětských domovech Téma opuštěných dětí a jejich přijímání do náhradních rodin je předmětem zájmu široké veřejnosti i státních orgánů. V souvislosti s touto problematikou se objevuje řada otázek, na které často nelze jednoznačně odpovědět. Je pro dítě lepší "špatná" rodina, nebo "dobrá" výchovná instituce? Podle kterých kritérií vybírat rodiče pro
Autor využíva hlboké znalosti a dlhoročnú skúsenosť v práci s deťmi a prezentuje prenikavý pohľad na problematiku náhradnej výchovy i na praktické dôsledky sociálnej a výchovnej politiky na deti vychovávané mimo biologických rodín.