Co to znamená být člověkem v první linii existenční krize, v níž se ocitla naše planeta? Deset let autor cestoval po celém světě: byl svědkem reálných důsledků klimatických změn, setkal se s lidmi, kteří se snaží zmírnit a napravit naše prohřešky z minulosti. Od zaplavených Marshallových ostrovů po obnovené mokřady v Iráku, od Nizozemska a Bangladéše přes korejskou demilitarizovanou zónu až po
Východiskem textu na pomezí reportáže, eseje a odborného pojednání je otázka, co by se dělo, kdyby lidé v jednu chvíli zmizeli z povrchu Země. Tedy všichni lidé. Důvod spekulace je sice nevyřčený, ale zřejmý: teprve když si nás odmyslíme a představíme si, "co bude dál", odkryje se náš současný, přítomný vliv. Umožní nám to uvědomit si, které naše zásahy do životního prostředí budou viditelné,
Na Zemi žije a živoří sedm miliard lidí a neustále se rodí další. Kolik jich ještě planeta dokáže uživit? Podle všeho by kritickou hranicí mohlo být deset miliard Pozemšťanů. Současně neustále ubývá rostlinných a živočišných druhů – ale které z nich jsou nezbytné k zachování lidského druhu, a dokázali bychom zajistit jejich přežití? Existuje nějaký způsob, jak přirozeně zastavit růst lidské
Zajímalo by vás, co by se stalo, kdyby ze dne na den z naší zeměkoule zmizeli lidé? Jak dlouho by zůstaly po lidech na naší zemi stopy? Jak rychle by se zhroutila námi vybudovaná infrastruktura? Jak dlouho by bez naší péče vydržely stavby, metro a města? Památky a umění? Co z toho nejdéle, a co by naopak spadlo jako první? Kteří živočichové by z našeho zmizení profitovali, a kteří by naopak
Vo Svete bez nás Alan Weisman originálnym spôsobom pristupuje k problematike vplyvu človeka na Zem: žiada nás, aby sme si ju predstavili bez ľudí. Jeho základným východiskom teda nie je to, ako vplýva človek na životné prostredie, ale ako sa životné prostredie, a vo všeobecnosti príroda, vysporiada s našimi výtvormi, ak by sme ich ponechali samé na seba.