Stilzel, skřet šumavský

Mrzoutský, znetvořený, lidí se stranící mlynář, jednoho dne sestřelil z nebe chlapce zamotaného do čapího hnízda. Vzal ošklivého a rozcuchaného darebu jménem Stilzel k sobě. Mlynáře, kterého se lidé báli, ale v jeho mlýně dál nechávali mlít zrno, protože byl poctivý, občas v noci navštěvoval chlapík s černýma pichlavýma očima. Stilzela přijal mlynář za vlastního, ale když jednou lesník přinutil chlapce prozradit mlynářův úkryt v lese, kde často pytlačil, starý mrzout chlapce vyhnal. Stilzel se pak toulal po kopcích, spal v proláklinách, živil se úrodou z polí. Protože se sedláci obávali, aby se z darebného halamy nestala škodná, rozhodli se ho naučit práci. Najali ho jako obecního pasáka koní. Zanedlouho ho vyhledal onen chlapík s černýma pichlavýma očima, který slíbil, že za něj bude hlídat stádo neposedných koní. Sám ďábel, kterého Stilzel později sám napálil. Hans Watzlik líčí příhody šumavského nalezence, kterého ani nesoudí, ani neglorifikuje. Čtení drsné, jako dokáže být sama Šumava.