Anatomie skoku do prázdna

Publikace Anatomie skoku do prázdna představuje umělecká díla a realizace, které vznikly jako bezprostřední reakce na násilné potlačení pražského jara vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968, a na následné období, kterým zmítaly jak snahy udržet otevřenou občanskou společnost, tak vést ji k opětné podřízenosti Komunistické straně a Sovětskému svazu. Vzniklá umělecká díla, která poznamenala jak invaze, smrt Jana Palacha a Jana Zajíce a nastupující normalizace. Publikace je soustředěna na léta 1966 až 1973, ve kterých je dobře vidět, jak se domácí umění emancipovalo a začalo se sebevědomě zapojovat do mezinárodních struktur umělecké scény. Reaguje nebo předjímá všechna důležitá témata a přístupy novou geometrii, novou figuraci, konceptuální umění a umění akce. Zastoupeni jsou nejznámější autoři tohoto období jako Václav Boštík, Stanislav Kolíbal, Jiří Kolář, Adriena Šimotová, ze slovenských autorů Josef Jankovič nebo Július Koller, stranou ovšem nezůstali ani autoři z regionů, jako Miroslav Šnajdr, Eduard Ovčáček, Stanislav Bukovský a další.