Česká folková píseň

Docent Masarykovy univerzity, člen Obce spisovatelů, prozaik a divadelní režisér Josef Prokeš ve své knize zkoumá komplexní estetickou výstavbu písní sedmi stěžejních osobností českého folku 60.–80. let 20. století: Karla Kryla, Vladimíra Merty, Vlastimila Třešňáka, Jaroslava Hutky, Jaromíra Nohavici, Karla Plíhala a Slávka Janouška. Rozebírá vždy jednu jejich typickou píseň, kterou pojímá jako synekdochu celého autora, zdůrazňuje klíčové motivy a upozorňuje na jejich vývoj v rámci autorského kontextu. Chápe současně jednotlivé analyzované písně jako svazek sil vyvažujících se ve vzájemně protikladných napětích a zahrnuje do výkladů rovněž vše, co zkoumané písně obklopuje a vchází s nimi ve styk. Osobnosti zkoumaných folkových písničkářů práce chápe jako souhrn dynamických složek celku moderního českého folku, jejichž působnost je určována jejich vlastními dispozicemi i vzájemnými vztahy, jakož i vztahem jednoho každého z nich k folku domácímu i světovému.