Příběh perspektivy

Perspektiva představuje jedno z nejkomplexnějších dobrodružství evropské civilizace a zároveň je vnímána jako jeden z jejích největších úspěchů. Je také patrně jediným výraznějším výsledkem vzájemné spolupráce mezi sférami umění a vědy.

Perspektiva je vnímána především jako nástroj iluze. Jako formální princip tvorby obrazů odpovídajících nejvíce reálné zkušenosti. Za typické nástroje perspektivy je pokládáno zmenšování předmětů a figur v závislosti na vzdálenosti od pozorovatele, projekce, tj. zmenšování poměru stran a úhlů atd. Tuto omezenou představu o perspektivě jako racionální geometrické konstrukci doplnilo zkoumání jejího paradigmatického potenciálu, které její význam rozšířilo o otázky související s celou historií západní intelektuální tradice.

Záměrem knihy není podat výklad k matematickému či geometrickému modelu perspektivy
(a anti-perspektivy), ale ukázat ji v roli symbolu či emblému, ať již v teoretických pojednáních nebo jako součást výtvarných děl od renesance až po současnou dobu.