Nejen slova

Karel Lhota (1894–1947), spoluautor pražské Müllerovy a Winternitzovy vily,
spolupracovník Adolfa Loose, ale také samostatný architekt, pedagog a
scénograf, patřil k pozoruhodně plodným teoretikům architektury a umění.
Lhotovou rozsáhlou publikační činností se prolínají tři základní témata –
scénografie, bytová kultura, architektura a umění. Jeho celoživotní afinita
k divadlu vyústila vedle vlastní scénografické tvorby v soubor časopiseckých
statí k výtvarným, sociologickým a historickým aspektům divadelní
scénografie. Teoretickou protiváhu k Lhotovým návrhům bytových interiérů
tvoří série článků zaměřené na problematiku moderní bytové kultury. Texty
věnované architektuře přinášejí vedle komentářů k soudobé architektuře
zajímavé postřehy k dobovému dění v československé architektonické obci.
Edice textů, opatřená úvodní studií z pera Marie Szadkowské, výběrovými
seznamy projektů a teoretických prací K. Lhoty, bibliografickým přehledem,
rejstříky a uzavřená osobní vzpomínkou architektovy dcery Dagmar Lhotové-
Slabé, vychází v době, kdy pod názvem Umění českého západu probíhá v
Západočeské galerii v Plzni výstava věnovaná Sdružení západočeských umělců
v Plzni, jehož byl K. Lhota významným členem.