Ozubnicové lokomotivy našich drah

V roce 2011 uběhlo padesát let od chvíle, kdy se v horách na kolejích s ozubnicí prvně ozval dunivý zvuk motorových ozubnicových lokomotiv řady T 426.0, vyrobených lokomotivkou SGP ve Vídni-Floridsdorfu. Nové lokomotivy byly v okamžiku zrodu světovým unikátem. Zároveň to však byly časy, kdy byla motorizace ČSD prakticky stále na začátku, a tyto konstrukčně poměrně složité lokomotivy přišly do podmínek parního provozu. Počáteční problémy s jejich uvedením do provozu byly postupně překonány, a tak pro železničáře posléze znamenaly podstatné ulehčení služby. Cestujícím pak přinesly kulturnější cestování. Na trati Tanvald– Kořenov – Harrachov zůstaly tyto stroje, později označené řadou 715, v pravidelném provozu do roku 1988. Jedna obdobná motorová lokomotiva, jako byly ty pro ČSD, byla dodána také rakouským drahám ÖBB a tři další závodní dráze železáren v maďarském Ózdu. Ze všech těchto strojů se dochovaly dodneška pouze dva – T 426.001 a T 426.003. Kniha obsahuje technický popis motorových „zubaček“ SGP a představuje jejich provozní osudy v Československu, resp. Rakousku a Maďarsku. Líčení cesty k motorovým ozubnicovým lokomotivám řady T 426.0 je zde pojato na pozadí historické snahy o racionalizaci a někdy i jen prosté udržení provozu na technicky složitých ozubnicových tratích. Čtenář tu tedy najde i alespoň základní informace o ozubnicových drahách na území bývalé rakousko-uherské monarchie, o jejich hnacích vozidlech i továrnách, jež je zkonstruovaly a vyrobily. Monografie připomíná důležitá fakta z historie ozubnicových tratí na území dřívějšího Československa, zejména se bude věnovat trati Tanvald – Kořenov. Samostatnou kapitolu mají vyhrazenu parní ozubnicové lokomotivy řad 403.5 a 404.0. Technický popis je zde doplněn i nově zjištěnými skutečnostmi z jejich provozu. V neposlední řadě má být tato publikace také vzpomínkou na lidi, kteří se v minulosti o lokomotivy řady T 426.0 jakýmkoliv způsobem zasloužili nebo o ně pečovali, a poděkováním skupině tanvaldských železničářů, kteří dbají o zachovalé muzejní stroje a díky nimž se lze s motorovými „zubačkami“ setkat stále v činné službě, a nikoli jen na stránkách publikací, jako je tato.