Kniha, kterou listujete, je věnována klíčové psychoterapeutické otázce, jíž je rozhovor. Je velmi důležité podstatně rozumět rozhovoru jako takovému, protože v rozmluvě se děje poznání. To je již dlouhou dobu zúžené na poznání objektivní čili věcné, neosobní, neutrální, vědecké. Díky psychoterapii opakovaně zakoušíme, že poznání bez setkání nepřináší štěstí, úlevu, radost a mír, neulehčí duši bolest, nezmírní lidské utrpení. Setkání, které je lůnem mezilidského vztahu, se zakládá a uskutečňuje v rozhovoru. Zda se rozmluva stane setkáním u společné věci, dojde-li vstupem do ní k porozumění, nebo se setkání neuskuteční a řeč se stane slepým míjením, bezduchou formalitou – to je pro dění v psychoterapii a pro její smysl rozhodující. V rozhovoru dochází k důvěrnému setkání s druhými lidmi, ale také sama se sebou. A to nejen v reálném čase, ale také v minulosti a budoucnosti, ve společné chvíli, ve světě materiálním nebo virtuálním, v otevřenosti a přesazích. Lidské bytí je rozhovor, v něm se také děje. Proto je tak důležité, s kým, o čem i jak se řeč, a tak i náš život, vede. Péče o řeč a její dialogické dění je starostí o nás, o duši, o svět. Z toho se nám ukazuje, na jakých záchytných ontologických bodech se psychoterapie zakládá, na čem spočívá, a jaké jsou její přesahy a souvislosti.
