Vrchní velení ozbrojeným silám z hlediska ústavního práva

Publikace komplexně analyzuje problematiku vrchního velení ozbrojeným silám z ústavněprávní perspektivy.
Státovědná část analyzuje objekt, subjekty, obsah a rozsah vrchního velení jako výkonu nejvyšší rozhodovací autority nad ozbrojenými silami. Zvláštní pozornost je věnována rozboru povahy ozbrojených sil jako specifické organizace a ústavně-teoretickým souvislostem vrchního velení. Kromě toho poukazuje na vliv vrchního velení na konstrukci prezidentských a semiprezidentských režimů.
Další část je věnována komparativní analýze ústavního zakotvení vrchního velení v Německu, Rakousku, Polsku a na Slovensku. Navazuje historická ústavněprávní úprava vrchního velení v českých zemích, a to se zvláštním zaměřením na období první republiky.
Ústavněprávní část rozebírá postavení prezidenta republiky jako vrchního velitele ozbrojených sil dle čl. 63 odst. 1 písm. c) Ústavy České republiky. Autor kritizuje dosavadní výklad a přináší vlastní pohled na interpretaci a chápání prezidentova vrchního velitelství dle ústavního pořádku. Rozebírá i otázku kontrasignace a právní povahu aktů vrchního velitele, jakož i ústavní pojem ozbrojených sil.