Broučku a cvoku přenáramný…

Dochované dopisy česko-římského teologa a katolického kněze Vladimíra Boublíka přinášejí fascinující pohled na život člověka, který se od chlapeckých let připravoval na kněžství. Rok 1948 pro něj však znamenal zásadní zlom. Po zatčení, dvouletém věznění, nucených pracích a na vojně u PTP v něm nezemřela touha stát se katolickým knězem. Po dramatickém útěku do Říma v r. 1952 se připravoval na dráhu římskokatolického duchovního. Přispěním svého učitele, prof. Antonia Piolantiho, mohl po r. 1959 pokračovat na univerzitě jako asistent, později jako profesor a její děkan. 86 dopisů do Československa a Spojených států odhaluje všednodenní tvář jeho před- i poexilového života. Civilně i humorně psané dopisy přátelům a rodině nám po mnoha letech představují profesora Vladimíra Boublíka jako člověka, jehož Bůh povolal nejen k velkému úkolu, ale také k velké lásce a k velkému utrpení. Jeho život se završil nikoliv ve stínu baziliky sv. Petra, ale v nemocničním pokoji klatovské nemocnice a na venkovském hřbitůvku ve Zbynicích.