Čtyři západy slunce

V novele Čtyři západy slunce Waltari píše o podivuhodném létě, kdy jeho slavný román vznikal. Nosným motivem je Waltariho časté téma: kontrast mezi bezpečnou, leč úmornou každodenností a opojným, ale pomíjivým světem snu. Hrdina (autorovo alter ego) se stylizuje do postavy hřebíkáře, muže, který zbohatl a vede spokojený a pohodlný život - ale často si připadá, jako by se octl na dně studny a neviděl slunce ani hvězdy. Vypraví se proto do města svého mládí. Chce si koupit obraz třínohého muže, ale potká dávnou přítelkyni a zamiluje se do ní.

Příběh se pak odehrává na venkově během letních prázdnin. Autor přes den píše, nucen k tomu dotěrnými Egypťany, večer sní, píše dopisy své přítelkyni a v magické finské jezerní krajině prožívá mámivé příhody na pomezí snu a skutečnosti, způsobené částečně omamnými látkami. Léto končí, láska pomíjí (i to je častý motiv finské literatury) a hrdina se pokorně vrací do náruče domova. Čtyři západy slunce jsou dojímavým příběhem o nepokojném lidském srdci, o jeho ztrácení a nacházení, ale zaujmou i Waltariho jemným humorem.