Tři kapitoly

Kniha Erika Poláka je knihou jeho vzpomínek na dětství a mládí. Je zejména autentickým popisem doby okupace a holocaustu, tak jak ji viděly oči a vnímala duše dospívajícího muže. Erik Polák se narodil v Praze v české židovské rodině. Jeho široké příbuzenstvo tvořili podnikatelé i drobní statkáři, jeho tatínek byl obchodní cestující. Do okupace Erik Polák netušil, jak moc se liší, snad jen židovská škola mu stačila poskytnout podněty, které obmýšlel s chlapeckou logikou i fantazií. Okupace, válka, Terezín, Osvětim a vše další, co musel prožít, změnilo třináctiletého chlapce v muže. Válka skončila, když mu bylo šestnáct. Mnozí z rodiny nepřežili, vrátila se však maminka a sestřenice. Prožité i vyslechnuté osudy předurčily Eriku Polákovi dráhu historika, který chce poznat, pochopit a vysvětlit příčiny a průběh dějů. Byly to hlavně válečné prožitky a navázané i zpřetrhané vztahy, které z šestnáctiletého Erika Poláka učinily nejprve budovatele nové, lepší „komunistické“ budoucnosti. Od roku 1956 věřil a doufal ve změnu, které se však v roce 1968 nedočkal. Stavební dělník, podlahář a plánovač se až ve svém důchodu po roce 1989 mohl vrátit k historické práci, tentokrát pro terezínské muzeum. Poznamenán fyzickými strázněmi a podlomeným zdravím zeřel v roce 1996 ve věku pouhých 67 let.