Kniha Neztrácejte víru začíná nezvyklou prosbou osmdesátiletého rabína z Albomova rodiště. Požádal autora, aby přednesl projev na jeho pohřbu.
Albom, který se necítí hoden takový úkol splnit, trvá na tom, že musí rabína lépe poznat. To ho vrací zpět do světa víry, kterou před lety opustil. Mezitím se v blízkosti svého současného domova seznámí s detroitským pastorem, bývalým drogovým dealerem a trestancem obráceným na víru, který káže chudým a bezdomovcům v rozpadajícím se kostele s dírou ve střeše.
Albom, pohybující se mezi vícero světy, křesťanským a židovským, afroamerickým a bělošským, světem chudáků a bohatých, si uvědomuje, jak těmto odlišným lidem pomáhá víra v boji o přežití: starý rabín na předměstí se k ní naplno upíná v čase blížící se smrti; mladší městský pastor se o ni opírá, aby mohl on i jeho kostel přežít.
V období, kdy se Amerika ocitá v těžkém období a lidé se více soustředí na víru, se Albom a dva Boží muži zabývají tím, co znepokojuje současného člověka: jak vydržet, když se stanou zlé věci, jak odpouštět, jak se vyrovnat s pochybnostmi o Bohu a jak důležitá je víra v čase lidských zkoušek. Přestože jsou texty, modlitby a dějiny různé, Albom začíná rozpoznávat pozoruhodnou jednotu mezi dvěma světy – a ve skutečnosti mezi všemi vírami.
Na konci, když se blíží rabínova smrt a krutá zima ohrožuje pastorův zchátralý kostel, myslí Albom se smutkem na rabínovu poslední prosbu a po jeho smrti napíše projev na jeho pohřeb. Konečně pochopí, kam po celou dobu směřovalo učení obou mužů – k hluboké útěše čerpané z víry.
