Rozhoupaný dech

Sedmnáctiletý Leo Auberg touží po úniku z každodenní nudy, chce zažít něco
nového a vzrušujícího. Ale především si přeje zmizet z provinčního městečka,
kde musí skrývat své pravé já. Z jeho přání se zanedlouho stane noční můra.
„Byly tři hodiny v noci 15. ledna 1945, když mě hlídka odváděla. Přituhovalo,
bylo -15 °C.“ Tak začíná mladý muž svůj příběh o deportaci do ruského
pracovního lágru a pětiletém odloučení od rodiny, o životě v nelidských
podmínkách, o všudypřítomné smrti, mučivém hladu a mrazu.
V románu Rozhoupaný dech, za který získala v roce 2009 Nobelovu cenu za
literaturu, Müllerová líčí osud německého obyvatelstva v rumunském
Sedmihradsku, které bylo na Stalinův rozkaz odsunuto v dobytčích vagonech
do ukrajinských pracovních lágrů, aby otrockou prací splatilo válečný dluh.